Když se někde objeví čert, vemte jed na to, že před ním tam byl dobrý úmysl. Na začátku změny zákona o povinnosti udržovat v zimě chodníky byl jistě dobrý úmysl (a lobbing majitelů nemovitostí) napravit nesmyslnost zákona. Ta spočívala v tom, že na majiteli nemovitosti neležela jen povinnost starat se o chodníky na cizích pozemcích (povětšinou obecních), ale hlavně zodpovědnost za to, kdyby se někomu něco stalo právě na těchto místech. S tím se špatně spí, že? Nebyl by to až tak velký problém udržovat ty chodníky čisté, kdyby se mnohá města nechovala tak hloupě. Představte si situaci, kdy ze zákona musíte udržovat v zimě čisté obecní chodníky, máte nervy z toho, že nějaká už jednou praštěná osoba sebou praští právě před vaším barákem, zlomí si klíční kost, a vy budete popotahováni po soudech, a nemůžete si na ten vámi udržovaný chodník postavit ani ceduli s nápisem: Dnes sleva 20%. Obec nedokáže zajistit odklízení sněhu, zato dokáže velmi rychle zareagovat na docela malou ceduli postavenou na tom samém obecním chodníku pokutou. Nemůžete si dokonce ani pověsit ceduli s nápisem „POZOR, CHODNÍK KLOUŽE!“, abyste se kryli před případnými problémy. No není to k vzteku?
Jak řešit tuhle neoddiskutovatelnou pitomost zákona? Na to není jasná odpověď, pokud nás zajímá to, co způsobí jeho změna. Pan Kubera řešil A téhle rovnice, ale B ho už nezajímalo.
Důsledkem změny zákona je daleko méně uklizených chodníků (to už je ta česká nátura), daleko více úrazů a daleko více utracených peněz eráru. Peněz za odklízení sněhu, peněz za pojistky a peněz za léčení zraněných občanů.
Pokud se zeptáte mě na řešení, říkám rovnou: nejsem Horákyně. Důsledky změny zákona se daly celkem snadno předpokládat. Nešlo to udělat jinak? Například nechat to na obcích? Hledat způsob dohody mezi majiteli nemovitostí a obcí? Pro začátek třeba tím, že by se obce domluvily s majiteli nemovitostí na výhodném obchodu: vy budete uklízet chodníky a my vám povolíme reklamní cedule, nebo slevíme vám na nájemném za zahrádky apod.? Nebo místním referendem, ve kterém si občané sami rozhodnou o modu vivendi? Ukazuje se, že bez aktivního přístupu jednotlivých komunit a jejich obecních zastupitelů to nepůjde. Zkrátka musíme se domluvit vážení a nevymlouvat se stále na nějaké zákony. Jen dobrý úmysl a jeden chytrý Čupera v našem světě nestačí.