Když napadne sníh, všichni nadávají na sníh. Když nenapadne, všichni nadávají, že bez sněhu to není ono. Stejné je to s deštěm a sluncem. Já k tomu vždycky jen mlčím, protože co říct na takový neprůstřelný argument typu: „už je toho sněhu nějak moc!“? Je to jako šlukování vykouřené cigarety. Intonace takového dialogu velmi brzy nabírá sestupnou tendenci a účastníci hovoru začínají těkat očima a neví co jiného říct.
Čapek žil v krásných časech, kdy mohl chválit počasí, protože počasí bylo jaksi přirozenou součástí života, kdežto dnes čím dál více vnímáme počasí jako něco nepřátelského, něco co nás chce zničit. Počasí – to je nepřátelská síla ničící, zabíjející, nepředvídatelná (a to je asi jeho nejhorší vlastnost) a hlavně ekonomicky vykazující velmi špatná čísla. Třeba takový sníh. Kolik novinových zpráv omílá donekonečna ty šílené milionové cifry, které stojí to shrabování, frézování, solení, odklízení a odvážení sněhu?
Ale musím být spravedlivý, Čapek nepsal o počasí jako takovém, ale jako o námětu na hovor, na navázání rozhovoru. Když se lidé začnou nezávazně bavit o počasí, když zahájí dialog, jde vlastně o jakési spojování. „To máme dneska ale krásně, co? Bať, bať, to máme.“ Potvrzují si cestující svoji společnou zkušenost jasného a předvídatelného světa ve vlaku v roce 1920. Dnes lidé často vedou rozhovory – virtuálně i přirozeně, ale spíše než o utvrzování se ve společném vidění světa, stávají se debaty místem soubojů, bitev a pozičních válek. Rozhovory dnes jsou souboji, ve kterých se lidé vůči sobě navzájem vymezují. Nejde mnohokrát vůbec o to „najít společnou řeč“, ale spíš si vzájemně vymezit své role, postavení a pozice. Zůstat si stát na svém. Každý sám.
Vemte si takové globální oteplování a sníh. Zatímco nesmiřitelní zastánci oteplování země v těchhle dnech mlčí, na koni jsou zastánci teorie ochlazování země. Počkejme si na léto, role se obrátí. A mezitím si oba tábory budou špitat o všech těch nesrovnalostech v jejich teoriích, které se nesmí dozvědět druhá (nepřátelská) strana.
V osmé třídě na základní škole jsem se pokusil usmířit oba tábory. Na otázku učitelky, jestli bude země čím dál víc studená nebo horká, jsem prohlásil, že v létě bude větší horko a v zimě větší zima. Sklidil jsem jen smích a opovržení svých spolužáků. Tož tak. Bylo to o sněhu?