Josef Mašín byl rovný a tvrdý chlap. Pečlivě si vybíral lidi, kterým by mohl věřit, a jen málo lidí se mohlo pochlubit jeho důvěrou. Když se poprvé setkal s tím drobným človíčkem, důstojníkem, kterého mu doporučili, pečlivě si ho změřil pohledem. „V co věříš?“ Morávek mu bez zaváhání odpověděl: „Věřím v Boha a své dvě pistole!“ A bylo rozhodnuto, Václav Morávek, předválečný armádní přeborník ve střelbě z pistolí, se stal členem legendárního tria Tří králů.
Mašín byl jak žula, Balabán fešák, ale Morávek – to byl sympaťák. Nevysoký, drobný chlapík s brejličkama. Inteligentní, bystrý, odvážný a romantik k tomu. Miloval koně a dokonce získal několik titulů jako žokej. Morávek Mašínovi nelhal, když mluvil o své víře, po své matce zdědil hluboké náboženské přesvědčení a kdekoliv se ukládal ke spánku, měl pod polštářem bibli a své pistole.
Jestli byl Morávek romantik a snil o tom, že se o něm jednou budou vyprávět legendy, pak se mu to splnilo. Když člověk čte o tom, jaké kousky s Mašínem a Balabánem vyváděli a jak vytáčeli do nepříčetna pražskou úřadovnu gestapa, má pocit, že čte scénář k nějakému akčnímu filmu. Když ho jednou kontroloval gestapák na nádraží a chtěl vidět, co má v kufru, Morávek mu klidným hlasem řekl, že to co vypadá jako výbušniny jsou jen sondy do odstředivek. Gestapák sice nechápal o čem to mluví, ale nechal ho jít a Morávek mohl odvléct těžký kufr plný bomb do bezpečí.
Snad nejslavnější Morávkův kousek je ten s cigaretou. Komisaře Fleischera pověřeného pátráním po Třech králích oslovil jednou na ulici neznámý člověk. V klopě s odznakem příslušníka strany a s bezvadnou němčinou požádal neznámý o připálení cigarety. Proč nevyhovět, že? Asi se nestačil na druhý den divit, když si ho předvolal jeho šéf a ukázal mu dopis došlý na gestapo: „Oskare, ty bídáku! Vsadil jsem se s Mašínem a Balabánem, že si od Tvého doutníku zapálím cigaretu. Vsadil jsem se o tisíc korun a oznamuji Ti, že jsem sázku v úterý vyhrál. Zanech týrání českých lidí, nebo Ti to přijde draho. Víme o Tobě a pomstě neujdeš. Na to nezapomeň.“ Všichni gestapáci si pak s poťouchlým úsměvem chodili k Fleischerovi připálit cigaretu…
Legendárním se stal i jeho útěk z úkrytu v Karlově ulici ke konci roku 1941. Vzal tu skrýš v podkroví nerad, protože neměla žádný únikový východ, ale Balabána popravili, Mašín už tou dobou prodělával nejhorší možné mučení a smyčka se stahovala. Gestapo dostalo tip a nejméně osm se jich vyřítilo na dokonale překvapeného a spícího Morávka. Ten se prostřílel a ještě si přitom stačil obléct kalhoty…
Osudnou se mu stala schůzka s agentem A-54 Paulem Thümmelem, jehož převzal po Mašínovi. Někdo promluvil a gestapo místo schůzky obklíčilo. Rotmistr Václav Řehák šel napřed. Když Morávek viděl, jak se na Řeháka vrhají gestapáci, vytáhnul své pistole vyřítil se do útoku. Jenže tentokrát byli Němci dobře připraveni, v úkrytech jich čekalo daleko víc. Když se Morávek přiblížil, vyrazili proti němu. Za neustálé palby se dal na útěk, ale neměl už šanci. Do nedávna se věřilo, že poslední kulku si Morávek nechal pro sebe, dnes říkají historici, že to byli vzteklí gestapáci, kteří Morávka dorazili a ve svém hlášení sebevraždou kryli své nedodržení rozkazu dostat Morávka za každou cenu živého, ale co na tom sejde.
Je první jarní den strašného roku 1942 a na chodníku právě umírá člověk, který obětuje svůj život za svobodu a za vlast. Dokážeme tomu ještě po 67 letech porozumět..?
P.S. Krycí jména Václava Morávka v odboji: Leon, Mladý, Vojta, Michal, Mirek, Vladimír, Vlasta, Ruda, Růženka, Ota Procházka, Jiří Uher.
Literatura:
Kettner. Jedlička: Tři kontra gestapo
Novák, Jan: Zatím dobrý