Když Hubert Gordon Schauer, novinář a kritik, jeden z nejvzdělanějších českých intelektuálů své doby, přítel T. G. Masaryka, Antonína Sovy a F. X. Šaldy, položil v roce 1886 své Dvě české otázky o smyslu samostatné české národní identity, tak jej čeští nacionalisté uštvali k smrti. Umírá v roce 1892 na tuberkulózu ve třiceti letech, ale dodnes se mluví o sebevraždě. V roce 1898, v době vypjatého českého nacionalismu, vytvořil český malíř Luděk Marold 11 metrů vysoké a 95 metrů široké plátno znázorňující nejostudnější bitvu českých dějin – bitvu u Lipan z roku 1434 jako grandiózní panorama.
V září 1899 se v přeplněné soudní síni v Kutné Hoře konal proces s mentálně opožděným mladíkem židovského původu Leopoldem Hilsnerem. Byl obžalován z rituální vraždy devatenáctileté katolické dívky Anežky Hrůzové a odsouzen k trestu smrti. Legendu o rituální vraždě použil a rozšířil žalobce JUDr. Karel Baxa známý svým antisemitismem, který se stal prvním primátorem Prahy a zůstal jím až do roku 1937, kdy odstoupil z důvodu vysokého věku.
Ve stejném případě se na stranu obviněného Hilsnera postavil profesor Tomáš Masaryk. Stejně jako už dříve v případě falešných Rukopisů prohlásil, že jde o lež a nesmysl. Byl označen za zrádce národa, byl osočován a napadán. Z Čech neutekl do Spojených států před takovými projevy jen proto, že ho manželka přesvědčila, aby zůstal. Češi tak za vznik svého samostatného státu vlastně vděčí Američance Charlottě Masarykové.
V prosinci 1918 se Masaryk vrací do samostatného československého státu, který vytvořil, a je bouřlivě vítán davy vlastenců jako prezident.
V roce 1936 napsal plukovník generálního štábu Emanuel Moravec, legionář a vlastenec, ve své knize Obrana státu: „Utneme každému ruku, která se natáhne přes naše hranice. Postaví-li nás osud proti přesile, přijmeme boj.“ V době Protektorátu se stal největším kolaborantem a zrádcem vlastního národa. Své syny poslal do jednotek SS, zmizeli kdesi na Východě. Těsně před svou sebevraždou v květnu 1945 prohlásil: „Sedět na lavici obžalovaných vedle maršála Pétaina neznamená, že by člověk seděl ve špatné společnosti.“
30. září 1938 Československo akceptovalo Mnichovský diktát.
Odstoupilo třetinu svého území Německu. Muži plakali, ale jinak se nic nestalo. Vše bylo předáno nepříteli ve vzorném pořádku.
Devět z deseti československých vojáků, kteří se v Anglii dobrovolně přihlásili do parašutistických operací v Protektorátu, nemělo vysokou školu.
V době Protektorátu říkali lidé: Prote(n)tokrát. Po roce 1968 říkali lidé: Zprava dobrý, zleva ta(n)ky.
Český plukovník četnictva a bývalý legionář Otto Bláha si za heydrichiády 6. června 1942 zapsal do deníku, že se hlásí dobrovolně k popravám českého obyvatelstva.
Český četník Karel Půlpán zastřelil 2. července 1942 nedaleko obce Travné českého parašutistu Jiřího Potůčka – ve spánku.
18. června 1942 padlo sedm statečných parašutistů v kryptě kostela Karla Boromejského při nerovném souboji s gestapem. Většina z nich se raději zastřelila svým posledním nábojem, než by padli do rukou gestapa. Neznám nikoho, kdo by dokázal vyjmenovat jména všech sedmi.
Parašutista Oldřich Pechal byl po zradě konfidenta Viktora Ryšánka mučen gestapáky několik týdnů. Neprozradil jediné jméno, ani poté co mu přivedli ukázat jeho rodinu a příbuzné. Všichni byli popraveni. Jako poslední on sám 22. září 1942 v Mauthausenu.
Dne 21. června 1939 začaly platit norimberské zákony na území Protektorátu Čechy a Morava. Spojenec nacistického Německa Finsko odmítlo zavést na svém území norimberské zákony.
Na holokaustu českých Židů se podílely české státní orgány (mezi nimi policie) a mnoho občanů. Dánští policisté odmítli spolupracovat s německými okupanty na perzekuci dánských Židů. V noci z 1. na 2. října 1943, poté co se roznesla zpráva, že mají začít transporty, za pomoci mnoha dánských obyvatel, bylo převezeno 7.200 dánských Židů do Švédska. Dánský národ zachránil celou svou židovskou populaci před holokaustem. Z českých zemí bylo v letech 1941-1945 do koncentračních táborů deportováno více než 81.000 Židů. Z nich přežil každý osmý.
V pátek třináctého, v květnu roku 1941 byl zatčen největší hrdina českého odboje Josef Mašín. Byl mučen, ale nic neprozradil. Několikrát se ve vězení pokusil o sebevraždu. Po té co se pokoušel rozbít si hlavu údery do zdi byl přivázán k lůžku řemeny. Byl popraven 30. června 1942. Jeho žena Zdena byla zatčena 6. ledna 1942. Válku přežila. Zemřela 12. června 1956 v komunistickém vězení, kam byla poslána na 25 let za útěk svých synů za hranice.
Jejich synové Ctirad a Josef Mašínovi vyhlásili v padesátých letech komunistickému režimu válku. 3. října 1953 se vydali na útěk do Západního Berlína, kde se přihlásili do americké armády. Do Berlína se dostali 30. října 1953. Za jejich útěk bylo popraveno nebo uvězněno (dohromady na 241 let vězení) 18 lidí.
7. dubna 1944 utíká z Osvětimi český Žid Rudolf Vrba a nese s sebou podrobnou zprávu o holokaustu nazvanou Osvětimské protokoly, která se dostává do rukou spojenců.
2. října 1944 se skrývající členové českého odboje generál Vojtěch Luža a jeho pobočník Josef Koreš obrátili o pomoc na starostu obce Hřiště Jaroslava Honzu. Ten je udal četníkům a oba odbojáři byli četníky zastřeleni. Odboj se rozhodl provinilce potrestat. Byla vyslána dvanáctičlenná exekuční skupina, do které se dobrovolně přihlásil i Lužův syn, která měla četníky a starostu za vraždu odbojářů pro výstrahu popravit. Šťastnou náhodou popravě unikl starosta Honza. Poválečný soud ho shledal nevinným.
21. srpna 1968 obsazují Československo tzv. spřátelené armády pěti států Varšavské dohody. Muži plakali, ale jinak se nic nestalo. Vše bylo předáno nepříteli ve vzorném pořádku. 16. ledna 1969 se na Václavském náměstí upálil student Jan Palach a 25. února 1969 se na Václavském náměstí upálil student Jan Zajíc.
4. dubna 1969 se v Jihlavě upálil Evžen Plocek. Město Jihlava má na svých webových stránkách článek o své historii. Není v něm jediná zmínka o Evženu Plockovi.
Tři dny před vánocemi roku 1929 přednesl v parlamentu svůj první projev mladý komunistický poslanec Klement Gottwald. Řekl: „… A my se chodíme Moskvy učit. Víte co? My se od ruských bolševiků chodíme učit, jak vám zakroutit krkem…“ Podle stenografického zápisu se poslanci hlasitě smáli.
Po roce 1948 bylo komunistickým režimem popraveno 248 osob, 282 bylo zabito při pokusu o přechod hranice, 4.500 zemřelo ve vězení. Z politických důvodů bylo uvězněno více než 200.000 lidí, bez soudu odvedeno na nucené práce 20.000 lidí, do praporů PTP odvedeno 22.000 osob a emigrovalo nejméně 170.000 občanů.
V roce 2007 si podle průzkumu veřejného mínění myslí každý pátý Čech, že komunisický režim byl lepší, než ten současný. Prezident Klaus, který byl 28. března 2003 zvolen do úřadu díky podpoře komunistů, ve svém novoročním projevu 1. ledna 2008 řekl, že žijeme v nejlepším období své historie.
27. července 2007 byla obžalována komunistická prokurátorka Ludmila Brožová-Polednová, která se podílela na justiční vraždě Milady Horákové. Soud ji shledal vinnou. Odvolala se proti rozsudku, trest nenastoupila a z okna svého bytu se dívá na náměstí, které nese jméno její oběti.
…
V roce 2004 byla na petřínské rozhledně v Praze otevřena stálá výstava Jára Cimrman, génius, který se neproslavil.
O rok později v anketě o největšího Čecha téměř zvítězil Jára Cimrman, fiktivní, směšná literární postava. Do sto čtyřiadvacítky největších Čechů všech dob se nedostal ani jeden z hrdinů československého odboje za německé okupace s výjimkou pilota RAF Františka Fajtla. Zato se tam dostali: popové hvězdy Karel Gott (13. místo), Aneta Langerová (70. místo) a Sámer Issa (113. místo). Cizinci Rakušanka Marie Terezie (28. místo), Američanka Madelaine Albrightová (69. místo), Lucemburčan – panovník Jan (74. místo), Němec Petr Parléř (142. místo) a francký kupec Sámo (99. místo). Komunističtí politici Ludvík Svoboda (72. místo) a Klement Gottwald (92. místo). Podnikatel Viktor Kožený (111. místo). Protektorátní prezident Emil Hácha (118. místo).