Reklama
 
Blog | Jan Becher

Mravenci

Příběh z mých vzpomínek s otevřeným koncem. Na toho, kdo správně odpoví na otázku, čeká cena.

Ráno jdu k autu. Střecha je plná mravenců. Kouknu na auto vlevo. Nic. Kouknu na auto vpravo. Nic. Jen střecha mého stříbrného miláčka se hemží mravencema. Po chvíli ranního uvažování mi dochází, že jsem včera parkoval pod lípou. Ta poctila mé auto stínem i drobnými kapičkami sladkého nektaru. Jak to těm malým prevítům šmakuje! "No nic chlapci, pořádně se držte!" povídám a startuju. Jedu do práce a po Místecké to většinou švihám stovkou. Ale abyste neřekli, že jsem nelida, kostku cukru pro toho, kdo se udrží…

 

Cestou uvažuju o tom, jak si ti mravenci předali tu informaci a taky o tom, jestli mají mravenci nějaký ráj. Nějakým zvláštním mechanismem, který jsem nikdy úplně nepochopil, se mi náhle vynořují v hlavě vzpomínky zasuté někde hluboko v paměti. Nejprve si to ani neuvědomuju, ale pak se mysl odpoutává od přerušované čáry na silnici…

 

Vzpomínám jak jsem dělal jako malý pokusy na mravencích. Za naším domem byl krásný rybník s hrází, kterou lemovaly mohutné duby. Byl horký letní den. Sobota, okolo poledne. To je takový mezičas, kdy i sídliště je jako po vymření. Nikde ani živáčka. Házel jsem do vody mravence a sledoval jak se snaží „plavat“. Fascinovalo mě, že takový mravenec, ať už ho hodím do vody kamkoliv, vždycky se otočí správným směrem a začne plavat ke břehu.

Reklama

 

Zabrán do svých dětských pokusů, které ve své brutalitě připomínaly ty Mengeleho, jsem si tenkrát ani nevšiml, že u mě stojí starší pán. Prošedivělé vlasy, patka ulíznutá na stranu a brýle, jaké se nosily v osmdesátých letech. Přes rameno měl velkou černou tašku. S velkým zaujetím sledoval co dělám a zeptal se mě, co si o tom myslím. Tak divně se při tom usmíval…

 

Nechal mě hodně mluvit a bral vážně všechno, co mu říkám. To na takového kluka udělá vážně dojem! Když jsem mu vypověděl všecky své vědecké názory na orientační smysl mravenců a vyslovil svou tezi o překvapivě vyvinuté inteligenci mravenců, zeptal se mě: …

 

Uhodnete, kdo mě to tenkrát u vody oslovil? Napište mi své tipy do diskuze pod článkem. Prvnímu, kdo správně odpoví, zašlu láhev dobrého moravského vínka. Dokončení textu pověsím na blog za týden touhle dobou.