Reklama
 
Blog | Jan Becher

Nakonec nás to sejme

Až do letošního roku jsme se my Ostravané jen závistivě dívali na to, jak naše město míjejí zásadní investice. V Praze už stavějí nesmyslné mrakodrapy za ještě nesmyslnější ceny, v Brně, Olomouci a jinde se budují dálnice a nové byty. Jenom Ostrava pořád nic. To se po příchodu firmy Hyundai do kraje radikálně změnilo. Domy, byty, fabriky,silnice a ceny rostou jako houby po dešti a nám ostravským radostí srdce poskočilo. Jenomže radost se začíná vytrácet pod dojmem, že tady něco není v pořádku…

Začalo to podivně. Firma Hyundai si z nabízených lokalit v okolí města vybrala právě tu na samém okraji chráněné krajinné oblasti Beskyd a zlé jazyky tvrdí, že jen kvůli korejským manažerům, kteří chtěli mít výhled ze své kanceláře na krásné panorama beskydských hor. O tom, že my obyčejní lidé se tak budeme dívat z Prašivé přímo na průmyslový komplex pod horou se už neuvažovalo. Václav Cílek v jedné své knize napsal, že panorama krajiny je také naším vlastnictvím a že by se mělo také chránit…

Nu dobrá, řekl jsem si, něco musíme pro rozvoj obětovat a fabrika prý bude mít sedmistupňovou čističku vod. Hyundai přitáhl do města i kraje další podniky. Dokonce se dokončuje dálnice. Už jsem se na ní proháněl na kole. Přicházejí nejrůznější firmy real, estate, investment, future, development,…a vznikají celé nové čtvrti. Bude se dokonce bourat nejvyšší neobyvatelná obytná budova v republice a místo ní vznikne nové bydlení. To by ještě všechno šlo, ale přímo v centru města je největší nezastavěná plocha ve střední Evropě. Území, kterému říkáme Karolína. Stát jej draze vyčistil po průmyslovém provoze a teď se na něm může stavět. A tady začíná pachuť, která kazí požitek z nového rozvoje města.

Reklama

 

Město vypsalo mezinárodní architektonickou soutěž o urbanistickou koncepci zástavby tohoto území. Vyhrála ji architektonická kancelář z Polska. Jejich projekt byl sympatický. Obytné, obchodní, kancelářské domy, zeleň, široké avenue a vzadu veliký park připomínající Prátr ve Vídni a nedaleko od místa, kde kdysi takový malý Prátr stával. Jenomže se nám na magistrátě vyměnilo vedení a nová garnitura nejen, že smetla se stolu připravený projekt, čímž způsobila městu mezinárodní ostudu, ale také nebyla líná změnit územní plán. Proč najednou tolik aktivity od úředníků? To vysvitlo loni, když město vyhlásilo výběrové řízení pro developerské firmy, kterým chtělo celou exkluzivní plochu prodat. Součástí bylo i malé „referendum“ občanů, kteří dávali hlasy jednotlivým projektům. Přestože se hlasování zúčastnilo velké množství lidí, město vybralo ten nejhorší možný developerský projekt a na projekt, pro který hlasovali lidé se vykašlali. Není vůbec ničím zajímavý a nepřináší městu nic nového.  Jeho centrem je gigantické prosklené obchodní centrum (jen připomínám, že největší koncentrace hypermarketů v ČR je v Ostravě) a okolo jsou na modelu nasázené nějaké ty domky a stromky, aby se neřeklo.

 

Myslím, že nejčastějšími zákazníky tohoto nového obchoďáku budou samotní radní, kteří již teď musí mít kapsy nadité penězi. Rozhodnout proti všem pravidlům i proti vůli občanů musí vyžadovat docela hroší kůži, ale umím si představit ty miliónové léčebné kůry svědomí…

 

Celou kauzu sleduji jen jako obyčejný občan z povzdálí a neznám všechny detaily, ale mohu přidat i vlastní zkušenost. Naše ostravská firma chtěla odkoupit od státu nevelký pozemek za svým obchodním domem, který je na samém okraji zóny Karolíny. Na něm měla být postavena nová budova spojená se stávajícím obchodním domem. V plánu byl i kinosál atd. a přineslo by to i nová pracovní místa. Příslušný úředník, se kterým mělo začít jednání o tomto pozemku se nenechal zastihnout celé dva roky. Dnes už vím proč. Pozemek bude prodán v „jednom balíku“ v rámci celé karolíny zahraničnímu investorovi. Zřejmě bylo rozhodnuto již tenkrát a ostravská firma zaměstnávající v kraji 150 lidí a odvádějící daně v Ostravě nejspíš není pro město (stát) zajímavým partnerem. Především však tato firma nenabízí žádné úplatky.

 

A tak si teď mnozí z nás připadají jako onen vesničan v úvodní znělce Čtvrtníčkovy České sody. S nadějí hledíme k obzoru. Pomalu se nám začíná krabatit čelo a nakonec nás to sejme…