Nejprve o autorovi
Mariusz Szczygieł (1966) je polský novinář píšící pro deník Gazeta Wyborcza. Má svůj seminář na Varšavské univerzitě a šest let vedl svou talk-show Na każdy temat na stanici Polsat, jejíž oblíbenost by se dala srovnat s pořadem Jana Krause na ČT. Má své vlastní webovské stránky, na kterých uvádí, že poslouchá hudbu (mimo jiné) Vlasty Průchové. Prý se veřejně přihlásil ke svému čechofilství, což je téměř tautologický výrok. Je fascinován Čechami a Prahou zvlášť. O Praze napsal: „Je to největší láska mého života. Praha dovoluje člověku dýchat, Varšava tiskne hrdlo. V Praze se člověk může zbláznit, ve Varšavě se přizpůsobí obyčejnosti“. Zároveň je však schopen o Praze napsat, že je to jen imitace pro turisty. Získal několik polských ocenění za své reportáže. Za knihu Gottland získal Cenu varšavských knihkupců a literární cenu Niké. Kniha vychází současně v Německu, Maďarsku a Francii.
O knize Gottland
Kniha je souborem glos a reportáží nebo spíš příběhů několika lidí, jejichž osobní osudy se (většinou tragicky) prolnuly s dějinami Česka (Československa) ve dvacátém století. Celý soubor působí jako dětský krasohled, který je vyplněn mnoha barevnými střípky a jejich zrcadlením. Pootočením takového krasohledu se pak mění jednotlivé obrazce a náš náhled na ně, ale barevná sklíčka zůstávají stejná. Mozaiku osudů středoevropského národa a jeho obyvatel tvoří ve Szczygiełově výběru: Baťové, Lída Baarová, Otakar Švec, Jan Procházka, Marta Kubišová a Helena Vondráčková, Eduard Kirchberger, Jaroslava Moserová a Zdeněk Adamec. Výčet ovšem není úplný, protože osud každého z těchto lidí je doplněn o spousty jiných slavných postav, směšných postaviček a lidských karikatur. Třeba vám jména Švec, Kirchberger nebo Adamec nic neříkají, i to je součástí Szczygiełovy výpovědi o nás.
Kniha se nese v humorném tónu, ale legrace se často mění v ironický škleb. Ostrakizovaní Češi se postupně, jak polský novinář odhaluje další a další detaily z jejich života, mění v politováníhodné jednotlivce, kteří měli tu smůlu, že kolo osudu si to namířilo přes jejich životy. Proklínaní hrdinové, nechtění mučedníci, lidé nad jejichž osudy často zavíráte oči, abyste si neuvědomili vlastní podíl viny. Všichni jste se nechali namočit do té normalizační špíny, a tak často tuhle posrpnovou ubohost omlouváte.
Říkám VY, protože já mám třicet a měl jsem to štěstí, že jsem to nemusel zažít v době, kdy člověk rozhoduje sám za sebe. To je jeden z rysů této knihy, který mě zaujal. Komu je kniha vlastně určena? Mám pocit, že se dotkne především generace, které tyto události zažily (a přežily). Jenomže ona vzbuzuje zneklidňující otázky o hrdinství, lidskosti, lásce, nenávisti, opravdovosti, politice, vlasti a historii, které se dotýkají nás všech. Jak nás budou vnímat cizinci, kteří si přečtou tuto knihu? Najde se mezi našimi novináři a spisovateli někdo, kdo bude schopen podobného pohledu na nás samé?
Uvažuji také, proč Szczygieł zvolil právě tyto osobnosti pro svou knihu. Otázky se rojí a odpovědi, o které bych se s vámi chtěl podělit nepřicházejí. Doufám, že mi na ně Mariusz Szczygieł odpoví osobně. Já toho stále nejsem schopen. Nejsem ani schopen o knize něco kloudného napsat. Píše tu tolik schopných lidí a tak vás všechny prosím: „napište někdo o Gottlandu!“
Mariusz Szczygieł: Gottland. Dokořán/Máj Praha 2007.
Vydání první, vázané. 225 stran. DPC 225,-Kč.
Oficiální křest knihy proběhne 20. listopadu 2007 v 17:00 v Ostravě.