Reklama
 
Blog | Jan Becher

PF 2009

Péefko všem blogerům, bloglesům, blogrídrům a blockältesterům Respektu na rok dvatisíce devět plus mínus tři roky, protože...

…není vůbec jistý, že ten týpek, co ho tehdy propíchli na Golgotě Římani, po tom co ho udali vlastní lidi, a nad kterým si místní gubernátor, takovej jako náš Palas, umejval ruce a přesto ho svědomí trápilo – ne jako Palase, toho nic netrápí, a co ho pak nenašli v hrobě, když ho šly ženský mrtvýho namazat volejíčkama, ten to teda se ženskejma  uměl, to bych chtěl vědět, jak je ukecal, to já až zatřepu bačkorama, tak budu rád, jestli neshniju v bytě a s hrobem vůbec nepočítám, kdo by na něj chodil, víte, co to stojí peněz takovej hrob? Ale von tam nebyl, jen prázdnej hrob a vony pak ztropily rámus – no, já najít votevřenej hrob po dědovi, asi bych taky ztropil randál na hřbitovní správě, to už ani na hřbitově není pořádek – a co ho pak potkali jeho kumpáni kdesi na potulkách a šli s ním do hospody, ale nepoznali ho, až jim musel říct: "volové, to sem přeci já! Sem sice mrtvej, ale ne až tak úplně!" A jak z něho všichni byli paf, ale jeden z nich furt nechtěl věřit a pořád nesouhlasně mručel, tak von povídá: Tomáši, ty seš takovej rejpal! Tak si teda rejpni a von si rejpnul a pak řek, že teda jako jó…, a mezi nima byl jeden takovej mluvka, kterej nejdřív sliboval, že nezapře – a zapřel, a hned třikrát, vodsaď maj nejspíš lidovci svoje "3x a dost", a ten se jmenoval Petr a to prej v tom divným jazyce, co ho už nikdo neumí, znamená skála a tak ten týpek, co ho prošpikovali na Golgotě, a kterej, nevim proč, za to nadával svýmu tátovi, že prej: "tati, proč jsi mě vopustil?!", tak tenhle týpek ustanovil svým zástupcem na zemi toho pana Skálu, jen na základě toho jména, ale neudělal dobře, to se ví, když vás někdo třikrát podtrhne…, no a tenhle Petřík zapomněl, že ten týpek, co mu dal tu funkci, je žid, a po něm na to zapomněli další tihle papínkové, voni si začli říkat tatíci, ikdyž děti mít nesměli, voni je sice často měli, ale na venek jako že né, a tihle papínci, co se časem stali neomylní – zrovínka jako náš prezident Václav II. Klaus – a maj na to dekret, tak tihle papežové a jejich kumpáni si vzpomněli, že toho týpka, co ho prošpikovali na Golgotě, udali židi, a ikdyž ten týpek byl sám žid a ti, co ho prošpikovali, byli Římani, tak že prej za to můžou židi a je třeba je potrestat, a tak mydlili ty chudáky židy, a nic nepomohlo, že ten týpek byl taky žid, a hlavně je nezapomněli vždycky o všecko vobrat, protože židi a Benátčani byli dycky šikovní a lakotní, ale Benátčany nikdo nepronásledoval za to, že sou Benátčani, ale židy jo. Skoti jsou taky lakomí, a nikdo jim za to nedává nakládačku, a co je horší – jejich chlapi nosí sukně – no, to už je úplně divný, ale to nikomu nevadí, ale že židi nosej takový dlouhý černý kabáty, kaftany jim říkaj, a vypadaj v nich jako tučňáci, to dycky všem vadilo, a že sou prej divní a tak to chudáci vždycky slízli. No, to se ví, že když je v kolektivu votloukánek, tak se na něj všecko svede: "A zkus jen ceknout!", no ale ty svátky, co se teď blížej a lidi sou kvůli nim úplně hotoví, hlavně chlapi, vidim je posedávat chudáky zničený, vobložený igelitkama, jak s výrazem – no přesně toho týpka, co ho prošpikovali na Golgotě, a co se v jeho jménu ty svátky konaj – tak přesně s tímhle výrazem všichni ti chlapi v těch supráčích a megáčích seděj na těch lavičkách a z rukou jim kape krev, no úplně jako tomu týpkovi, co ho prošpikovali na Golgotě přes ruce, no ale těm chlápkům teče krev ze zadřenejch igelitek v dlaních, no je mi jich líto, takhle si celej rok v pohodě provozujou gaučink a jediný poranění na jejich pravačce je mozol vod zvedání lahváče a někdy mozol na palci vod telepilota a někdy červený čelo, to vod plácání, protože jak může ten Brückner bejt tak blbej! Jen si to představte, takhle si v klidu užíváte rodinný pohody, vo klukovi nevíte vod doby, co si v Irsku vydělal na písíčko, sice se vobčas děsně leknete, když u ledničky nad ránem potkáte upíra z rudejma vočima a trvá pár vokamžiků, než si připustíte, že todle ste fakt zplodil, no ale co chcete Zemplínská Šírava taky není Kostabráva, manželka je taky celkem fajn, vobčas sice zaječí, že aspoň ty nohy by člověk moh zvednout, když už tady luxuje jako služka, ale to by nebyla ženská, kdyby si na něco nestěžovala, to je v normě, a pak najednou to začne, všecko to gruntování, jeden neví, kam by se vrtnul, aby tomu uniknul, v hospodě to taky zeje prázdnotou, všichni kámoši sou na tom holt stejně, tak všecko to gruntování převrátí byt vzhůru nohama, že pak půl roku jeden nic nenajde a nastává smejčení prachu na skříních, kam se člověk sotva vyškrábe, pročpak se musí smejčit zrovna na almaře, to jeden nikdy nechápe, že prej v prachu žijou roztoči a ty sou nebezpečný a tak je třeba hadrem ten prach utřít, jenže při tom utírání člověk stejnak nadejchá toho prachu tolik, co za celej rok ne, a ještě ke všemu sebou málem švihne, jak se najednou zatočí hlava, no, tak radši aby jeden zašel nakoupit. Stromky, kapry, uzený, brambory na salát, no a taky dárky, jenže co koupit, to kdyby jeden věděl, pitomý svátky, člověk musí do těch přecpanejch supráčů a megáčů a všude vokolo zoufalí chlapi, kterejma jeden pohrdá, vypadaj jako dálkově řízený roboti, choděj mezi regálama s mobilem u ucha a řvou na celý kolo: "prosimtěkdetadymajtomáslo?! Fakt nemaj! Dyť u toho regálu stojim, aha to je mražák, tak dík", a tak jeden zoufale dvě hodiny bloudí mezi regálama a hledá takový ty válečky na chlupy na vobleku, protože přece nebude volat ženě jako nějakej zoufalec, no nakonec se doma řekne, že válečky nebyly, vostatně v Tesku furt něco chybí a tak to zní věrohodně. Stromeček musí bejt živej, no to jeden nechápe, dyť to vopadá hned po novým roce, někdy i dřív, když vokolo proběhne pes, umělý sou praktický a Vietnamci je maj za super ceny a už nastrojený. No, a ty svátky se slavěj na počest narození toho týpka, co ho nakonec prošpikovali na Golgotě, vono už to narození bylo nějaký divný, jeho máma prej s nikým nic neměla, a pak najednou bác a byla v tom, no to mi povídejte, že prej vážně s nikým nic, jen jednou ji navštívil anděl, když byla sama, no ženský, když podlehnou kouzlu osobnosti, no ale co bylo, to bylo, našel se pak dobrák, žádnej mudrc, tesař to byl, no vona mohla bejt ráda, že aspoň někdo, mít nemanželský dítě tehdy, to nebyl žádnej med – přijít na to sousedi, tak by nejspíš provedli kamenný potrat, takže Jozífek na to kýv a Máju si vzal, von to byl dobrák, sice žádná myslivna, ale rovnej chlap, myslím, že vo tom věděl, že to není jeho děcko, ale co na tom, dneska taky každej čtvrtej vychovává kukačku a ani vo tom neví a každej z nich všude vykládá: "jak je ten kluk celej po mě!", no a když byla Mařenka v devátým měsíci, tak se všichni lidi svolávali ke sčítání lidu, každej do svý obce, to bylo důležitý pro výběr daní, daně byly vždycky důležitý, no a tak Pepa s Mařenkou vyrazili na cestu, na tom oslíkovi, to si neumim představit v devátým měsíci, no a když jeli přes Betlehem byla už noc a všude plno jinejch lidí, kteří taky museli do svej obcí ke sčítání a všecky hotely byly plný, jako když ve Frankfurtu pořádaj buchmesse a jeden nesežene levnej hotel rok dopředu, no tak tihle dva to zkoušeli po hotelích a penziónech a nakonec už byli tak unavení a zoufalí, že vzali zavděk i chlívkem za pěknejch pár římskejch denárů, no a v noci to na Mařenku přišlo, nejdřív pravidelný kontrakce, pak odtok plodový vody, to si neumím představit v tom chlívku na hnoji vedle krav a oslů, protože já u porodu byl, zafačovanej jako mumie do různejch ochrannejch látek a roušek, a motal jsem se mezi doktorama a votíral čelo, ikdyž jsem věděl, že je to kravina, ale co jinýho jsem měl dělat, byl jsem rád, že nemusím řešit tlak, infuze, nástřihy a tak, to mi povídejte, jak takový děcko přežije, když vypadne rovnou do hnoje, ale stalo se a my to dnes voslavujem, ale proč u toho potřebujem živou borovici, mrtvýho kapra a vyčerpaný rodiče, tak tomu vážně nerozumím, no ale je to tradice, tak by se to mělo, no ale málem bych zapomněl, co jsem chtěl:

Šťastný a veselý a všechno nejlepší do novýho roku, připojuju péefku

Honza

Reklama