Reklama
 
Blog | Jan Becher

Pomník pedofilovi

Kdybych byl výtvarníkem (třeba jako David Černý), odjel bych do Studence a instaloval tam fialovou sochu v nadživotní velikosti slovenskému pedofilovi a vrahovi Antonínovi Novákovi.

Předpokládám, že by následovaly rozhořčené reakce. Má otázka studeneckým by zněla: Pomník největšímu vrahovi v lidských dějinách ve vaší obci vám nevadí, a jeden pedofil ano?

O jaký pomník vlastně jde? Původně šlo o pomník padlým rodákům v první světové válce. Není téměř jediné vsi u nás, kterou by první světová válka nepřipravila o nějaké mladé muže. Studenečtí si tak, jako mnoho jiných obcí, postavili pomník padlým a zároveň na něm umístili, celkem logicky,  bustu T. G. Masaryka.. V euforii po druhé světové válce si na něj přidali i busty Edvarda Beneše a J. V. Stalina. Co můžeme pochopit u předků, kteří „nemohli“ znát všechna fakta1, nemůžeme jen tak přejít u současníků, kteří fakta znají. Jenže znají je?

Reklama

Kdyby je znali alespoň z části, museli by vědět, že Stalin nehnal krasnaju armiju do Československa, aby jej osvobodil, protože to byl takový humanista a lidumil. Na Jaltě v únoru 1945 bylo stvrzeno to, oč Stalin už od obratu u Stalingradu usiloval. Export bolševismu do střední Evropy. Vytvoření vazalů, kteří budou tvořit nárazník mezi Západem a SSSR, a kteří se jednou mohou stát nástupištěm největší armády světa na boj proti Západu. Tedy žádné osvobození, ale doslova zotročení oněch národů. To, že jediní Češi naivně vpochodovali do náruče Stalinově despocii, to je jiná kapitola.

Může se nám to zdát i sympatické, když si furianti z jedné malé obce dupnou a z pomníku na návsi nesundají Stalina na truc celému světu. Jenže pomník je zhmotněním hodnot, ke kterým se hlásíme. Nejčastěji je stavíme osobnostem, které vyznávaly hodnoty, které jsme přijali za své, a také na připomínku důležitým událostem. Má pomník Stalinovi v dnešní době a s historickými vědomostmi, které máme, jakýkoliv (byť sebemenší) smysl?

Chápu, co chtěli furiantští vesničané vzkázat světu. Bývalí soudruzi a estébáci jsou dnes takzvaní podnikatelé, kteří často tvoří jádra demokratických politických stran. Národ toleruje zločineckou stranu ve svém parlamentním systému, a teď se všichni slétli na Studenec jako vosy, kvůli pitomé malé bustě…

Ano, pomníky se u nás až příliš často mění, zato zdiskreditovaní lidé na nejvyšších pozicích ne. Není to však chyba doby, ale nás samých. Mělo by nás to vést k zamyšlení, jestli chceme vyznávat nějaké hodnoty, a diskutovat o nich, a také jsme ochotni pro ně i něco udělat. Jaké hodnoty tak vyznávají občané Studence? Ať to řeknou. Z mého pohledu je totiž busta knírkatého vraha urážkou všech lidí, kteří byli popraveni, uvězněni, vyhnáni, zbaveni domova, blízkých, práce a možností cestování, studia a sebeuplatnění.

Co tedy udělat s pomníkem? Dovolím si jim poradit. Pokud by neprošla socha pedofilovi, navrhuji tři varianty:

1)    přidat na pomník i bustu Hitlera, protože v čem se ten lišil od Koby?

2)    Odstranit z pomníku TGM i Beneše, protože je urážkou těchto demokratických politiků, aby byli oslavováni na jednom místě s tyranem a masovým vrahem.

3)    Pokud chtějí studenečtí projevit svůj názor a tvrdě připomenout Benešovi jeho politickou naivitu, pak ať si jej vedle Stalina nechají, ale ať sundají alespoň profesora a humanistu Masaryka.

____________________________________________________

1Slovo „nemohli“ je v uvozovkách záměrně. Dovolím si pro ilustraci citát z knihy vzpomínek Ivana Margolia na svého otce Rudolfa Margolia Praha za zrcadlem: „Rudolf věřil, že komunismus už vyrostl z časů předválečného teroru přestože věděl, že sovětská tajná policie mezitím uvěznila téměř osm miliónů lidí. Vnímal to jako přechodné období, nevyhnutelnou fázi vývoje každého radikálního politického systému, bez níž není tento svět možné dovést k dokonalosti, a že jde o období, které minulo a už nikdy se nebude opakovat.“

(Rudolf Margolius byl přesvědčeným komunistou. Byl popraven pro svůj židovský původ ve vykonstruovaném procesu se Slánským 3. 12. 1952).