Reklama
 
Blog | Jan Becher

Rasistický rypák

Téma, které se tu v poslední době táhne jako Ariadnina nit, nejpozději od dob slavné žaloby Michala Matouška, který jistě při odchodu ze soudní síně procedil mezi zuby: "...a přeci jste puncovanej blb..." (alespoň tak si to představuji). Kam až má sahat svoboda slova a kam tolerance v diskuzích? Jak řešit rasistické anonymy? A je soudní spor Ondrejáta s Matouškem opravdu tak závažný?

Obecně (netrpěliví mohou přeskočit rovnou ke Konkrétnu)

 

Vznikla zajímavá otázka, zda omezovat neomezený prostor internetu. Bezbřehou svobodu webu jsme s nadšením přijali zpočátku všichni, ale po čase začínáme uvažovat nad určitými omezeními. Chceme zavádět pravidla a omezení tam, kde se s nimi původně vůbec nepočítalo. Naopak, možnost komunikovat přes všechny hranice politické i zeměpisné a možnost kohokoliv vyjádřit se jakkoliv, kdykoliv a k čemukoliv bylo tím největším přínosem a někteří právem poukazují, že internet je stejně zásadní vynález jako střelný prach, papír nebo knihtisk.

 

Možná naše psychika není připravena na tak absolutní ne-řád, bezbřehost a vlastně anarchii informací, které znamená světová pavoučí síť. Nemohli bychom internet chápat jako analogii demokracie? Tedy společnosti založené na svobodě slova. Na počátku je veliká idea svobody slova, která po čase v praxi musí být omezena, regulována.

Reklama

 

Něco podobného nyní probíhá na internetu. Pochopitelnými omezeními jsou taková opatření, která se snaží zabránit zneužití internetu, které by vedly k ohrožení ostatních např. prodej zbraní, dětská pornografie, terorismus, krádeže apod.

 

Jak je to však s omezením svobody vyjádření názoru? Má cenu pokoušet se stanovovat hranice pro vyjádření názoru v tomto prostředí? Myslím, že všichni si uvědomují složitost, ne-li rovnou nemožnost stanovení nějakého omezení, které by chirurgicky přesně odlišilo svobodně vyjádřený názor od názoru vypuštěného do éteru internetu s úmyslem jeho zneužití.

 

Co je to však v tomto smyslu zneužití? To slovo samo je docela výstižné. Užití je činnost provedená ve shodě s původní funkcí dané věci, kdežto z-ne-užití je neužití daného prostředku k činnosti původně zamýšlené. Např. jízda automobilem je použitím, kdežto jízda automobilem, při které zabíjím lidi je zneužití. Škoda, že v oblasti vyjadřování myšlenek a názorů to tak jasně rozlišit nelze. Kdo vyjadřuje svůj skutečný  názor a kdo se tak jen tváří a chce jen provokovat a kazit ovzduší? Takové zneužití dokážu vycítit, ale nedokážu to přesně popsat.

 

Na misce vah je zde možné nespravedlivé omezení vyjádření názoru a oprávněné zamezení zneužití tohoto prostoru k jiným cílům, než je vyjádření názoru. Jenže ani tak to ještě není jasné. Na misce vah je také to, zda případné pochybení či škody jsou větší na straně svobody slova či jejího omezení.

 

Je pro společnost skutečným nebezpečím web neonacistů plný rasistickým blábolů? Kdo na takové weby chodí? Zvyšují takové aktivity počet členů či příznivců takových hnutí? Nejsou za rostoucími počty příznivců takových myšlenek spíše jiné důvody? Ekonomické, sociální, psychologické? A co třeba všeobecná úroveň tolerance, vzdělání a zodpovědnosti v celé společnosti? Jinak řečeno, co všeobecná úroveň rasismu ve společnosti? Nejsou právě rasistické názory vysokoškolsky vzdělaného člověka slušně vyjádřené v diskuzi nebezpečnější, než když jsou někde vykřikována jakási přisprostlá hesla po hospodách se zdviženou pravicí? Není všeobecná úroveň tolerance a respektu u převládající společnosti daleko důležitější, než celkem marná snaha pronásledovat jakési fanatické skupinky na okraji společnosti?

 

Ano, jde o kontext, to si všichni uvědomujeme. V kontextu demokratické společnosti jsou takové skupinky marginální, ale je zde příklad Německa ve 30. letech. Malá obskurní skupinka se dostala k moci, ovládla společnost a kam to vedlo. Nemohlo to však být právě naopak? Nebyla tato malá fanatická skupinka vynesena do čela tou „normální“ většinou, která měla špatně nastavenu úroveň tolerance a rasismu?

 

Konkrétně

 

Blogosféra Respektu si zakládá na určité úrovni vyjadřování, slušnosti a názorové shodě. Ta nepsaná shoda je velmi široká a její okraje se dají vymezit spíše jen  negativně (ne rasismu, ne pornografii, ne sprostotě apod.). Takové vymezení prostoru mi vyhovuje.

 

Neuškodí, a vlastně je to potřebné, čas od času, oťukávat tyto hranice, zda se nesmršťují, nejsou nenápadně posunovány nebo zda nevytvářejí prostředí skleníku, ve kterém houstne vzduch. Mezi taková průzkumná tykadla ve zdejším prostoru patří Michal Matoušek. Provokuje, snaží se vířit prach tam, kde ho vidí příliš dlouho usazený. Často má pravdu, ale jeho přístup má dvě chyby. Za prvé se nesnaží svou kritikou druhému pomoct, ale rovnou ho zdrtit, často i slovně ponížit. Má v tomto směru vždy a hned jasno a nesporný talent. A za druhé je to jen jeho osobní názor, který má v diskuzním prostoru webu stejnou váhu, jako názory druhých. Bez ohledu na to, kolik lidí mu tleská.

 

Jistěže většina z nás může souhlasit s tím, že je Ondreját rasistický rypák a puncovaný blb, to pochopí každý, kdo si onu diskuzi přečte, ale otázkou je, nakolik se takové Matouškovy urážky liší od urážek Ondrejátových (urážek černochů, Romů atd.), které Matouška (pochopitelně) tolik rozčílily. Za zvážení v této souvislosti stojí také to, nakolik je vzývání tvrdého postupu v Gaze proti Palestincům Viktorem Dvořákem (přeloženo do jasné řeči: čím více mrtvých Palestinců, tím lépe) rasistické a zdali bychom jeho příspěvek označili stejně, jako názory Ondrejátovy?!

 

Otázkou také je, nakolik se oba pánové pokoušejí o stejnou věc, ačkoliv k tomu používají jiné zbraně. Matoušek vtáhl na blog jistý způsob vyjadřování, Ondreját zde vtáhnul hrozbu soudu. Jestliže se Matoušek pasoval do role nonkonformního stylistického i obsahového arbitra zdejšího blogu, pak bychom mohli také uznat, že Ondreját se pasoval do role arbitra formální diskuzní slušnosti. Ani jeden z nich se nás druhých na svůj postup neptal, vrhli se do toho naplno, a zastavili se až jeden o druhého.Oba se pokusili neomezený prostor omezit svými vlastními pravidly a výsledek je jalový, to jsme viděli.

 

Mohli bychom se také zeptat kantovsky: chceme, aby se Matouškovo chování tady na blogu Respektu stalo všeobecnou normou (všimněte si, že nemluvím o jeho názorech)? Stejně se zeptejme i na Ondrejátovu žalobu (všimněte si, že nemluvím o obsahu jeho příspěvků, které byly očividně rasistické) chceme, aby se soudní pře dostaly do tohoto virtuálního prostoru a začaly jej omezovat?

 

Co však s těmi (většinou anonymními) exoty, kteří na RB trousí své rasistické nebo antisemitské názory (Ondreját, TO ad.)? V některých případech mazat, většinou klidně nechat bez povšimnutí. Setřít slovně? Ano, ne však vždy stylem MM. Bude úplně stačit, když se většina z nás bude chovat jako dosud: nebude zbytečně a často vulgární, nebude podávat žaloby, nebude vybočovat z oněch nepsaných hranic a nebude přeceňovat nedávný Matouškův proces.

 

Každý blogerský prostor by si měl dovolit jednoho Matouška. Ale – zdůrazňuji – pouze jednoho!