Reklama
 
Blog | Jan Becher

Respektu veliké drbání za uchem

„Tak už to prasklo, pane Čunek!“ Chce se mi zvolat. Od prvních vyjádření pana Čunka, ve kterých lhal skrz televizní kameru do očí nám všem jsem nepochyboval, že ten člověk nemá čisté svědomí. Na stránkách Respektu jsem pak sledoval všechny články, které se tomuto politikovi věnovaly ještě i v době, kdy mediální zájem už tuto kauzu pozvolna opouštěl. Četl jsem i diskuze pod články, ve kterých mnozí Respekt často dost tvrdě odsuzovali. Respekt a především pak Erik Tabery prokázali kvality, které zdejší novinářské obci viditelně chybí. Vědomí závažnosti takové kauzy a z toho plynoucí vytrvalost, s jakou se celému případu věnovali. Respekt tak prokázal kvality, za které si zaslouží gratulaci.

Člověk a především pak vrcholový politik, který neumí jasně a bez jakýchkoliv pochybností vysvětlit podivné machinace s velkými penězi na vlastním kontě je jistě nepoctivý. Ano, říkám to radikálně a přímo, protože politici musí být veřejností apriorně podezíráni z nepoctivosti. Tlak, který je na ně vyvíjen ze stran různých lobistů a finančních skupin, je tak veliký, že skutečně jen málokdo odolá. Neznamená to však, že si myslím, že každý politik je zkorumpovaný, ale to nebezpečí je příliš reálné a tak se na nás (a na novináře) politici nesmí zlobit, že jsme na tyto otázky citliví. Na nás je zase zodpovědnost nepoužívat generalizace typu: „všichni kradou“. 

 

Reklama

Pan Čunek od samého začátku nechtěl a neuměl vysvětlit podivné machinace s penězi na svém účtu. To bylo pro mě důkazem, že nemá čisté svědomí. Když pak byl podivně vyměněn státní zástupce a ten ještě podivněji vyšetřování zastavil, zbystřil jsem. Tady jde o daleko důležitější věc, než o jednoho zkorumpovaného politika. Tady jde o prorůstání zločinu a státní správy. Průběh celé kauzy tak poukazuje na (ne)schopnost demokratických institucí odolávat nátlaku jednotlivých politiků na jejich činnost a zatím to nedopadá příliš dobře. Zdá se.

 

Erik Tabery prohlásil, že výsledek této kauzy je velice důležitý pro naši demokratickou společnost. A ikdyž jsem u pořadu Reportéři ČT cítil jisté zadostiučinění, vynořují se další zneklidňující otázky. Jak to, že se k těmto materiálům nedostala policie, která k tomu má pravomoci? A pokud dostala, proč je neprošetřovala? Jak se k tak citlivým údajům dostali novináři? Kdo a proč právě teď poskytnul tyto materiály novinářům? 

 

Takže i kdyby nakonec pan Čunek odstoupil, a já doufám, že to udělá, ještě to neznamená výhru demokracie. Novináři tady přeci nejsou od toho, aby suplovali policii. Když si to začneme dávat do souvislostí s aférou Kubiceho zprávy  a současnou vlnou odchodu kriminalistů ÚOOZ od policie, pak to pro nás veřejnost nevypadá vůbec růžově. Znepokojující jsou i vyhlášení některých velmi rozčilených politiků, kteří se teď soustředí pouze na jediný aspekt Čunkovy aféry – jak se takové informace dostaly k novinářům. Zaznívá v tom obava, že by se tak mohlo přijít i na jejich máslo na hlavě? Těchto rozhněvaných mužů bychom si měli velice všímat.

 

V každém případě si Respekt zaslouží pochvalu za skvěle odvedenou práci. Nebylo to sice toto periodikum, které nakonec Čunka odhalilo, ale z drobných informací, ke kterým se Respekt dostal, dokázal vystihnout, kde je v tomto případě pravda. Jeho příklad tak ostatním médiím ukazuje cestu z marasmu bulváru. A jestli je tisk hlídacím psem demokracie, pak Respekt zaslouží veliké drbání za uchem.