Krásný čistý bílý sníh
Začnu Klausem, jak jinak, to už je skoro součástí intelektuálního bontonu. Pan úředník Václav Klaus přijel na návštěvu do Ostravy a při té příležitosti prohlásil, že prý proč si tak stěžujeme (rozuměj my Ostraváci) na životní prostředí, když všude okolo vidí krásně bílý sníh. Připomíná mi to raná školní léta. Když jsem z chutí papal čerstvě napadaný ostravský sníh a učitelka mě napomínala, abych to nejedl, že je to špína. Ozval jsem se: „vždyť je tak čistý a bílý!“ Na mé obrácení k bohyni Hygiei stačil paní učitelce (tehdy se říkalo „soudružce učitelce“, ale to teď nechme stranou) jednoduchý pokus. Vzala čirou sklenici a nechala v ní roztopit sníh. Pohled na tu hnusnou špinavou břečku vydal za celou přednášku a:
„… krátký plachý pohled,
jenž více řek než její sladká slova,
jež řekla sladkým tónem,
jak mluví se v mé vlasti u Těšína,
šel s její řečí!“
a řekla: „Bechere, aspoň vidíš, jaké jsi prase!“
Možná bych měl paní učitelku poslat na Hradčany, jenže jak znám Václava Klause, tak by při pohledu na vodu obsahující těžké a jiné kovy a nejrůznější chemické sloučeniny mohl dostat podnikatelský nápad na stáčení unikátní, vysoce minerální Těžké sody (full of energy!). Obohacenou navíc o velké množství soli. Výborný vývozní artikl! Pokud vám připadá tato moje představa příliš, pak mám pro vás, nelaskaví čtenáři jen dvě věty:
1) nikdo vás nenutí číst tyto řádky a
2) tato představa mi vyskočila před očima jako strip ze Zeleného Raoula.