Reklama
 
Blog | Jan Becher

Sůl na nás!

Tohle je taky o sněhu.

Brodím se městem v břečce připomínající zamíchanou krupicovou kaši se skořicí a upřeně hledím na své boty. Uvažuju jestli přežijí tuhle zimu. Mám je totiž rád. Choulím se do svého víc elegantního než teplého kabátu. Kalhoty obleku před zimou příliš neizolují.

Blikání oranžových světel a vrčení motoru mě donutí uskočit na stranu ve chvíli, kdy mě suverénně předjíždí traktůrek. Minitraktůrek má vepředu minipluh a vzadu veliký plastový maxi trychtýř na posypovou sůl.   Máme stejný směr i rychlost. Nic neshrnuje, žádnou sůl nesype, jen jede metr přede mnou. Trochu naštvaně uvažuju nad tím, kam má asi namířeno. Jezdí si tady jen tak a já se brodím kaší! Na přechodu pro chodce, právě ve chvíli, kdy uvažuju, co znamená ta nálepka s modrou šipkou a údajem 2,5m, mě zkropí salva krystalek soli. Kalhoty mám v okamžiku pokryté desítkami bílých fleků. Moje nové kalhoty! Řidič traktůrku se ani neotočil a uhání dál.

Jak asi vypadají lidé z okénka minitraktůrku? Jako hnusní slimáci? Nebo si jako hnusný slimák připadá sám řidič, který se krčí v malé kabince a přitom by chtěl být řidič obrovského naleštěného amerického trucku? Je možné, že ani nevnímá, že jezdí po chodníku mezi lidmi?

Reklama

Zima ve městě je krásná a je příležitostí k mnohému hlubokému zamyšlení.