Důvod bude nejspíše ten, že prezident nemusí dělat zásadní a bolestivá rozhodnutí. Stačí je jen moudře z hradčanských výšin glosovat (nejlépe v novoročním projevu). A veřejnosti se to líbí. Ale vystačíme si pouze s tímto vysvětlením? Nebo se za tím skrývá zbožštění prezidentského úřadu, které se nápadně podobá božskému původu trůnu a tiáry?
Na rozdíl od většiny, já však nevyznávám funkce, byť sebeposvátnější. V každé funkci je nějaký člověk a ten mě zajímá. Zajímá mě on a jeho vztah k principům, které reprezentuje. Mezi naše nejvýznamnější panovníky – pardon, prezidenty – patřil T. G. Masaryk. Zastánce demokracie. Přestože si jej osobně vážím, neubráním se dojmu, že sám porušoval demokratické principy. Oslavován jako car, jezdil od města k městu, kde mu lidé skládali vpravdě císařské pocty. Vím, že to nebyl jeho záměr, ale dokázal svého vlivu využívat také carským způsobem. Ovlivňoval kulturu a politiku země mimo standartní demokratické cesty a instituce a tím sám vlastně podrýval autoritu demokratického systému, který chtěl tvořit. Vím, že Masaryk byl velmi poctivý a že toho nezneužíval pro sebe a snažil se takto konat dobro. Vím, že kdo zná jeho názory, zjistí výjimečnou jednotu jeho slov a skutků. Nicméně bylo to první zvláštní (ryze české?) pojetí prezidentství v této zemi.
Tam, kde Masaryk porušoval demokratické principy diskrétně a v zákulisí, ve snaze pomoci dobré věci, tam prezident-socialista Beneš svými nedemokratickými zásahy do společnosti způsobil doslova zkázu. Jeho dekrety, které posvěcovaly zločiny, vyhnání části občanů ze země na základě kolektivní viny a povýšení loupeže zvané znárodňování na zákon, už postavily prezidentství na úplně jinou rovinu a pro komunistické následovníky nebylo těžké na něj navázat.
O dobách komunistické diktatury se ani nemusím zmiňovat. Neboť tehdy se prezidenti stali pouhými loutkami v rukách komunistických vládců v Moskvě.
Po sametové revoluci jsme znovu vzhlíželi obdivně ke svému prezidentovi. Tentokrát však jsme začali poprvé vnímat člověka – intelektuála v této funkci. Člověka, který prokázal morální kvality a který si svou skromností získal většinu národa. Václav Havel se podřídil vymezeným pravomocem své funkce. Zaměřil se na její reprezentativní, kulturní a zahraniční funkci a v ní nasadil tak vysokou laťku, že nebude lehké ji nikým překonat. Václav Havel byl naším nejlepším prezidentem. Nemohu se ubránit dojmu, že pokaždé, když se vyslovoval k aktuálnímu dění, mluvil k občanům jako občan Václav Havel ve funkci prezidenta. Ne jako prezident. Nevím, jestli to byl jeho záměr nebo to přirozeně vyplývalo z jeho osobnosti, ale bylo to tak. Proto byl nejlepším prezidentem, kterého jsme v celé historii měli. Za jeho působení také došlo k zajímavé proměně ve vztahu veřejnosti k této funkci. Václav Havel ovlivňoval dění u nás nepřímo – především svými myšlenkami a názory, o to však výrazněji. Já si Václava Havla velice vážím a jsem přesvědčen, že mnohé jeho myšlenky předběhly dobu, i když jsou věci, ve kterých s ním také nesouhlasím. Mnozí lidé s ním však často nesouhlasili a dávali to najevo. Už to nebyl posvátný prezident, jehož myšlenky se rovnou tesají do kamene, byl to člověk ve funkci prezidenta, se kterým jsme si dovolil nesouhlasit. Václav Havel přiblížil prezidentování demokratickému ideálu nejblíže.
Teď máme ve funkci prezidenta člověka, který také vyjadřuje SVÉ názory, ale přitom je pravým opakem svého předchůdce. A přesto v průzkumech opět vede, jako svého času Václav Havel. Mám pocit, že svůj život zasvětil negaci všeho havlovského. Je snad živena touhou se mu vyrovnat? Vypadá to tak. Nemůže si dovolit ovlivňovat politické dění u nás mimo své pravomoci a tak se o to pokouší v rámci svých pravomocí, avšak na samotné hraně. Nejmenováním mladých soudců to jasně ukázal. Tam, kde intelektuál Havel hovořil o duchu a principech, tam Klaus ukazuje, že ne duch zákona a morální principy (které se nedají kodifikovat), ale šikovnost (právníků) a pragmatičnost v jednání je důležitější. Máme nyní v čele státu člověka, který se pro své ambice neváhal nechat podpořit komunisty. Máme nyní v čele státu člověka, který společně s Vladimírem Mečiarem rozbil společný stát Čechů a Slováků. Kdo si pamatuje tehdejší události, ví, že to bylo dílo hlavně těchto dvou lidí. Máme prezidenta, který nám podstatě vzkázal: občane, nepleť se nám do vládnutí. Jednou za čtyři roky odvol a pak se podvol! A máme nyní prezidenta, který ve své touze upoutat pozornost světa ke své osobě neváhá donkichotsky bojovat proti měnícímu se myšlení západního světa, který si začíná uvědomovat svou zodpovědnost za stav životního prostředí.
To jaké máme prezidenty vypovídá nejvíce o nás samotných občanech – voličích. Měli bychom reagovat na každé takové šlápnutí vedle u lidí, kteří dočasně zastávají úřad prezidenta. Neměli bychom je vzývat jako posvátné krávy jenom proto, že jsou to PREZIDENTI. To, že jsou ve svém úřadě je nijak nezbavuje omylnosti nebo lidské přirozenosti. Krásně to vyjádřil v písni Dopis panu prezidentovi Jarek Nohavica. Měli bychom na ně tlačit a případně je i odvolávat.
Vím, že to má malý háček. Náš vliv na osobu prezidenta je nepřímý a tím velmi slabý. Proto se přimlouvám o přímou volbu prezidenta. Musel by se pak zodpovídat svým voličům a měl by to daleko těžší. Např. Václav Klaus by musel vysvětlovat veřejnosti své postoje v prezidentském úřadě. Pokud to však bude osobnost, tak to ustojí. Zatím se tento úřad stává předmětem politických tahanic mezi stranami a my voliči na to nemáme žádný vliv. Jsem přesvědčen, že prezident by měl být svým způsobem nadstranický. Toho by se mohlo dosáhnout při přímé volbě. Nezáleželo by na politické příslušnosti kandidáta, ale na jeho názorovém a morálním profilu. Toho totiž využije ve své funkci nejvíce. A navíc bychom si snad konečně uvědomili, že prezidenti nám nejsou darováni shůry za pomoci osvícených politických hlav.
Kdyby tady byla možnost přímé volby, pak já osobně bych podporoval prof. Tomáše Halíka. Koho zajímá proč, ať si přečte jeho přednášky k filosofii evropských dějin Co je bez chvění, není pevné. Nebo se s ním setká. Kombinace hluboké vzdělanosti, originálního myšlení a schopnosti vystupovat na veřejnosti jsou tím nejlepším doporučením pro kandidáta na tento úřad. Nejsem katolík, ale nejsem ani zapálený antiklerikál a tak by mi kněz v roli prezidenta vůbec nevadil. Naopak, kněz v čele nejateističtějšího národa Evropy by byl zajímavým fenoménem, který by jen potvrdil, že nálepka Čechů – ateistů je hloupá a svědčilo by to o mimořádné demokratičnosti našeho národa. Kéž by…