Člověk a především pak vrcholový politik, který neumí jasně a bez jakýchkoliv pochybností vysvětlit podivné machinace s velkými penězi na vlastním kontě je jistě nepoctivý. Ano, říkám to radikálně a přímo, protože politici musí být veřejností apriorně podezíráni z nepoctivosti. Tlak, který je na ně vyvíjen ze stran různých lobistů a finančních skupin, je tak veliký, že skutečně jen málokdo odolá. Neznamená to však, že si myslím, že každý politik je zkorumpovaný, ale to nebezpečí je příliš reálné a tak se na nás (a na novináře) politici nesmí zlobit, že jsme na tyto otázky citliví. Na nás je zase zodpovědnost nepoužívat generalizace typu: „všichni kradou“.
Pan Čunek od samého začátku nechtěl a neuměl vysvětlit podivné machinace s penězi na svém účtu. To bylo pro mě důkazem, že nemá čisté svědomí. Když pak byl podivně vyměněn státní zástupce a ten ještě podivněji vyšetřování zastavil, zbystřil jsem. Tady jde o daleko důležitější věc, než o jednoho zkorumpovaného politika. Tady jde o prorůstání zločinu a státní správy. Průběh celé kauzy tak poukazuje na (ne)schopnost demokratických institucí odolávat nátlaku jednotlivých politiků na jejich činnost a zatím to nedopadá příliš dobře. Zdá se.
Erik Tabery prohlásil, že výsledek této kauzy je velice důležitý pro naši demokratickou společnost. A ikdyž jsem u pořadu Reportéři ČT cítil jisté zadostiučinění, vynořují se další zneklidňující otázky. Jak to, že se k těmto materiálům nedostala policie, která k tomu má pravomoci? A pokud dostala, proč je neprošetřovala? Jak se k tak citlivým údajům dostali novináři? Kdo a proč právě teď poskytnul tyto materiály novinářům?
Takže i kdyby nakonec pan Čunek odstoupil, a já doufám, že to udělá, ještě to neznamená výhru demokracie. Novináři tady přeci nejsou od toho, aby suplovali policii. Když si to začneme dávat do souvislostí s aférou Kubiceho zprávy a současnou vlnou odchodu kriminalistů ÚOOZ od policie, pak to pro nás veřejnost nevypadá vůbec růžově. Znepokojující jsou i vyhlášení některých velmi rozčilených politiků, kteří se teď soustředí pouze na jediný aspekt Čunkovy aféry – jak se takové informace dostaly k novinářům. Zaznívá v tom obava, že by se tak mohlo přijít i na jejich máslo na hlavě? Těchto rozhněvaných mužů bychom si měli velice všímat.
V každém případě si Respekt zaslouží pochvalu za skvěle odvedenou práci. Nebylo to sice toto periodikum, které nakonec Čunka odhalilo, ale z drobných informací, ke kterým se Respekt dostal, dokázal vystihnout, kde je v tomto případě pravda. Jeho příklad tak ostatním médiím ukazuje cestu z marasmu bulváru. A jestli je tisk hlídacím psem demokracie, pak Respekt zaslouží veliké drbání za uchem.