Má první myšlenka u tohoto filmu byla ta, že vidím nezávislý americký film. Skutečně americký. Film svými exteriéry, svou zápletkou a svými postavami skrznaskrz americký, přitom však ne hollywoodský. Bratři Coenové jsou známí svými mystifikujícími prohlášeními a i o tomhle filmu se dočtete, že je parafrází Homérovy Odysey. Oba bratři se sice dušují, že Homéra nikdy nečetli, ale sečtělý divák paralely s Homérovým dílem najde.
Když mluvím o tomto filmu jako o americkém nezávislém filmu, mám na mysli to, že Coenové ukazují kořeny americké společnosti a kultury. Hudba, touha po svobodě, touha po penězích, spravedlnost braná do vlastních rukou, rasismus, víra v Boha a demokratická politika. To vše nahlíženo s ironií, humorem, ale také s laskavostí a neskrývanou fascinací.
Nádherná kamera Rogera Deakinse nás provází po krásné a vyprahlé krajině amerického jihu, kudy prchají trestanci a všude se zpívají a hrají písně, které patří k tomu nejvlastnějšímu, co Spojené státy mají. Blues, tradicionál, country, protestantské chorály. Film je plný hudby, ale přitom není muzikálem.
Překvapením v tomto filmu je George Clooney, který v hlavní roli frajírka Ulyssese Everetta McGilla, mluvky a uprchlého trestance předvádí svůj životní výkon. Dlužno říct, že díky režii. Clooney místy působí až jako parodie sebe sama, protože tohoto fešáckého herce vídáváme v hollywoodské produkci jen v rolích okouzlujících svůdníků, džentlmenů a lupičů, kteří lámou ženská srdce v hledištích kinosálů. Jeho role hezouna závislého na svých napomádovaných vlasech, mluvky a frajera, který si umí poradit v každé situaci, a který pochybuje o Bohu i deset minut poté, co mu Bůh zachrání život, je nezapomenutelná.
Výborně mu sekundují spoluvězni-spoluuprchlíci. Chytrý a hloubavý Pete (John Turturro) a natvrdlý hromotluk Delmare (Tim Blake Nelson). Ti tři jsou nesourodá parta, která prchá uvázaná na jednom řetězu. Přes všechny rozmíšky se však nakonec stávají nerozlučnými přáteli. Tři postavy, které představují tři lidské typy. První z nich je inteligentní, protřelý a nevěřící extrovert. Druhý z nich je založený spíše klidněji a vnitřněji a víra v Boha a boží zázraky se v něm usazují rozvážně a neotřesitelně. Třetí je trošku natvrdlý a patří k tomu typu lidí, kteří se přidávají k víře a hodnotám proto, že to tak dělají ostatní a nepotřebuje mnoho vysvětlování. Aby výčet lidských typů byl úplný, potkává tato trojka na své odyseji černošského kytaristu Tommyho Johnsona (Chris Thomas King), který upsal svou duši ďáblu za to, aby ho naučil hrát na kytaru. Faustovská postava, její lidská touha po poznání, v tomto případě touha o proniknutí do nejhlubších sfér blues, z něj dělají smutnou postavu. Černoch není zlý, spíš je smutný z toho, že ani za duši a s nejlepší schopností hrát nenašel, co by ukojilo jeho touhu. Je to však ona ďábelská kytara, která čtveřici pomůže ke svobodě a která jim (ikdyž na chvíli) pomůže zachránit život.
Herci ve vedlejších rolích dostávají také svůj prostor a tak spolu s hlavními hrdiny poznáváme šíleného gangstera George Nelsona (Michael Badalucco), který svůj americký sen o slávě a bohatství za každou cenu zaplatí životem. John Goodman v roli Big Dan Teaguea protřelého a skutečně zlého podvodníka a zloděje dotváří mozaiku lidských typů. Nahlédneme také do světa politiků, voleb a volebních kampaní. Bratři Coenové tak ukazují obtloustlé politiky jako průbojné i neschopné, jako úplatné – prostě jako politiky, kteří však do obrazu americké společnosti patří.
Ve filmu se objevuje zlověstná postava šerifa, který symbolizuje neúprosnost a neodvrátitelnost osudu. Téma, které prostupuje posledními coenovskými filmy. Tentokrát ještě na záchranu nerozlučné trojice zasahuje v poslední chvíli sám Bůh(?), ale v jejich posledním filmu se roztáčejí kola osudu na plné obrátky a drtí každého, kdo jim přijde do cesty. Bez ohledu na zásluhy, pří-slušnost a víru.
Nevím proč tolik fanoušků šmahem odmítá film Bratříčku, kde jsi? Je to film plný fantazie, hudby, laskavosti i ironie, humoru a poezie. Jistě, vedle filmů jako Fargo, Big Lebowski nebo No country for old men působí jako z jiného světa, ale myslím si, že právě to dokazuje talent a schopnosti scénáristické a režisérské dvojice nerozlučných bratří Coenů, kteří konečně zaslouženě sbírají oskarové sošky.