Stalo se
Ochranka dostihla mladíka s ukradenou knihou až po 200 metrech. Když zapískalo zabezpečovací zařízení, dal se na zběsilý úprk. Sotva zahlédl, že se mu na paty věší ochranka, odhodil ukradenou knihu do trávy. Doufal, že tím své pronásledovatele zastaví. Nezastavil. Za tričko byl dotažen zpátky i s knihou. Kluk ve věku dvaadvaceti, trochu odpudivého zevnějšku. Vypadá jako narkoman. Tvrdil, že u sebe nemá žádné doklady. Měl jen hrst poštovních poukázek se jménem a rodným číslem. Alespoň něco. Chlapík z ochranky ho odvedl na vrátnici a udělal chybu, když odešel pro papíry a volat policii. Aby zadržený odvrátil pozornost vrátného, který ho měl hlídat, zeptal se na vodu. Přiblížil se k němu (je to důchodce), prudce do něj strčil a utekl pryč. Vrátný se na poslední chvíli zachytil za zábradlí, jinak by se zřítil z docela prudkého schodiště a mohlo to dopadnout bůhví jak. Po chvíli přijeli policisté z nedaleké služebny…
Ideální pokračování
Kluk sice utekl, ale podle údajů na složenkách (včetně RČ) si zjistili mladíkovu totožnost a adresu. Zjišťují, že byl souzen za neplacení pokut dopravnímu podniku, že mu bylo uděleno několik pokut i policií a žádnou dosud nezaplatil. Na druhý den si pozvali k sepsání protokolu ochranku a vrátného. Ukázali jim fotografii dotyčného a nechali si potvrdit od obou, zda je to on. Po jejich přikývnutí vyrazila hlídka na adresu, kde by poberta měl bydlet. Od matky se dozvídají, že už tam několik let nebydlí a vůbec netuší, kde by mohl být. Mladíka zařadí do databáze hledaných osob. Za čtrnáct dní na něj narazí policejní hlídka při náhodné kontrole a předvádí ho na stanici. Mladík má vpichy po jehlách, je špinavý, bydlí ve squotu za městem. Nemá žádné doklady (prý je ztratil). Při výslechu se přiznal, že knihu ukradl a že kradl i jinde, aby měl na drogy. Je zadržen, odsouzen k podmínce, na 200 hodin veřejně prospěšných prací a je mu nařízena ústavní detoxikační léčba. Během léčby za ním chodí sociální pracovník a pomáhá mu při hledání práce. Sežene mu levný městský byt 1+0 (určený právě pro takové případy) na půl roku.
Skutečné pokračování
Policisté přijeli a když zjistili, že mladík utekl, jen pokrčili rameny a řekli, že s tím nic nemůžou dělat.
„Máme přeci ty složenky se jménem a rodným číslem?!“
Ty prý mohou být klidně od někoho jiného.
„Vždyť de facto napadl člověka a jen náhodou se nic nestalo?!“
No právě, nic se nestalo. Kdyby došlo k nějakému ublížení na zdraví s nemocenskou delší pěti dnů…
„Vždyť jsme ho přichytili při krádeži?!“
Knihu máte, ne?! Kolik stojí? 600,-? To by MOHL být maximálně přestupek.
„Tak nashle.“ Policisté se vracejí na služebnu.
Po takové události zůstane v člověku neodbytný pocit beznaděje. „Chránit a pomáhat“.
Nepomohli. Člověk si jen může představovat, jak by takový příběh mohl jednou skončit. Mladík se bude dál nějak protloukat, všechno mu bude procházet, až jednou v zoufalé situaci zabije člověka, kterého se pokusí okrást o pětistovku. Neochránili.
Hlavou mi jdou vzpomínky na zavražděného střihače TV Nova Michala Velíška. Ten vrah, který ho zastřelil v parku prý už předtím ohrožoval lidi, kradl a loupil. Třeba to taky začalo „jen drobnými“ krádežemi v obchodech. Třeba i tehdy policisté jen krčili rameny. Chránit a pomáhat….