Vím a chápu, že se ve svých 98 letech necítíte dobře na pódiích, kde Vás oslavují, ale vězte, že to je druhá část toho, co jste vykonal. Dnes, více než jindy, potřebujeme příklady hodné následování. Potřebujeme vědět, že dobro, láska, soucit a aktivita mají smysl. Žijeme v době, která se musí zdát rájem oproti letům válečným ve dvacátém století, ale přesto někdy pociťujeme prázdnotu a marnost. Prázdnotu slov i činů. Prázdnotu životů. A v této prázdnotě se jako tonoucí chytáme každého stébla lidství, které objevíme. Na tom co jste vykonal je fascinující především ta samozřejmost s jakou jste se vydal do vzdálené země pomoci Člověku. A skromnost. Ve světě ovládaném médii, kde se jakákoliv větší (třebaže prázdná) událost vytrubuje do světa, je Vaše skromnost obrovskou silou. Ve světě, kde církve často nedokážou nabídnout nic než vyprázdněné rituály, kde politikové svou bezzásadovostí nám chtějí vnutit pocit, že demokratické principy jsou nefunkční starožitností, je Váš čin inspirací.
Když jste včera vstoupil na pódium v Praze a všichni v sále Vám ve stoje tleskali snad pět minut a pan ministr Schwarzenberg dojetím téměř nemohl mluvit, všichni jsme to mocně cítili. To Vaše lidství dokáže tak naplnit srdce lidí, že se jen málokdo ubrání slzám. Ne, není to jen laciný cit způsobený nějakým sladkobolným filmem. Je to opravdová láska (křesťané ji přesněji nazývají charitas), která prostupuje lidmi a jejich srdci.
Chasidé věří, že v každé generaci je 36 svatých lidí, často nepoznaných ostatními, díky kterým Bůh ještě zemi nezatratil. Vy jste jedním z nich.
Přál bych si, abyste obdržel Nobelovu cenu za mír, i když vím, že toto ocenění se často stává zpolitizovaným, ale právě Vaše ocenění by mu mohlo navrátit důvěryhodnost. I kdyby jste ji však nedostal, v mém srdci máte cenu daleko větší. Společně s Raoulem Wahlenbergem, manželi Trocméovými, obyvateli vesničky Nieuwlande a dalšími statečnými lidmi, šestatřiceti v každé generaci.