Reklama
 
Blog | Jan Becher

Duší jsem asi Polák

Uvědomil jsem si to znovu nedávno nad článkem v novinách, že Polsko dostane od Spojených států baterii střel Patriot a k nim přes stovku amerických vojáků.

Polsko, které od věků ohrožuje z východu ruská mocnost, si na základě svých historických zkušeností moc dobře uvědomuje, jakou váhu mají američtí vojáci na jejich území. Nejen raketová sila, ale účinné protiraketové střely a američtí vojáci jsou skutečnou zárukou, že USA bere spojenectví s Polskem vážně. Možná nejde ani tak o Patrioty, jako spíš o ty vojáky. Možná, že polská strana počítá s tím, že nezůstane jen u sto dvaceti vojáků. To je naprosto odlišný postoj k této věci, než je u nás.

 

Radar – ano nebo ne?

 

Reklama

Na otázku, zda jsem pro nebo proti radaru, jsem vždy odpovídal, že jsem pro radar, ale za podmínky, že k němu bude alespoň 2000 amerických vojáků na našem území. Jen tehdy si můžeme být jisti, že USA nás zahrnou do své zájmové oblasti. Samotný radar pro nás z hlediska ochrany USA nic neznamená. I kdyby o něj při nějakém konfliktu USA přišly, ještě to neznamená, že kvůli téhle malé zemičce budou posílat své vojáky do boje. Navíc, když ta země sama, se bránit neumí a nechce.

 

Radar – a co za to?

 

Handrkování o zrušení víz do USA výměnou za radar? Chce se mi říct – typicky české. Zatímco Poláci myslí na obranu země, my myslíme na to, jak ulehčit cesty do USA těm, kteří tam načerno uklízejí hotelové pokoje a dělají tesařinu. Co si o nás musí Američané pomyslet, když si srovnají požadavky Česka a Polska? Že Češi jsou dost ubozí kramáři načichlí nejspíš prapodivným rusofilstvím, které obrana země a kolektivní bezpečnost vůbec nezajímá. Proto osud téhle malé zemičky nemusí taky nikoho zvlášť zajímat…

 

Nebuďme naivní, a přestaňme si myslet, že stát naší rozlohy a naší důležitosti může působit na mezinárodní scéně osamoceně. Ať už si náš současný pan prezident říká co chce, členství v evropských strukturách je pro nás nesmírně důležité a vstup do EU a NATO by se u nás měl slavit stejně jako osmý květen.

 

Všem těm, kteří mě chtějí peskovat za to, že po ruských vojácích bych chtěl (po vzoru pláště ve větru) hned vítat ty americké, chci říct, že je obrovský rozdíl mezi vojákem americkým a ruským. A kdo to necítí, z dějin se nepoučil. Kdo zachránil Evropu před nacismem? A před komunismem?

Někdo možná namítne, že se zase jen chci schovávat ve stínu nějaké mocnosti. Jenomže jiná cesta není a chceme ji vlastně všichni. Přiznejme si to. Jinak bychom dnes neměli profesionální pidiarmádu, která by mohla ubránit tak nanejvýš Brno. Jinak bychom se nemuseli dívat na vojáky, kteří nemají ani slavnostní uniformy a čestnou stráž drží v maskáčích. Přiznejme si, že obětovat cokoliv vlastního pro celek nám dělá obrovské potíže. A tak si přestaňme hrát na něco, co nejsme a ani nechceme být, a buďme rádi, že jsme se dostali na tu správnou loď. Ikdyž ta loď má občas podivné kapitány…