Zlozvyk první
Mercedes bych si nekoupil – povídám onehdy známému.
A proč? – ptá se.
Dneska mě málem sejmul naleštěný mercedes na přechodu za zatáčkou, protože nedal blinkr. Představ si to – takové drahé auto a nemá blinkry!
Možná nejčastější zlozvyk je nepoužívání nebo špatné používání blinkrů (směrových světel, chcete-li). Taková drobnost a kolik nehod a nepříjemných situací má na svědomí. Jedete-li v koloně aut, která vám u nás dá jen minimální šanci na bezpečný rozestup, pak váš pohled musí neustále těkat mezi koncovými světly aut(a) před vámi a křišťálovou věšteckou koulí na palubní desce (ta není většinou v základní výbavě), abyste uhodli, kdy hodlá auto před vámi odbočit. Na našich silnicích se totiž odbočuje zásadně stylem: přibržďuji – brzdím – odbočuji – pouštím blinkry. Přitom já si to z autoškoly pamatuji naopak.
Zlozvyk druhý
Ten jsem už zmínil. U nás je zhola nemožné zachovat bezpečný rozestup mezi auty. Přitom bych se vsadil, že to je nejčastější příčina všech nehod. Sám jsem jednu takovou drobnou ťukandu měl. Udržovat si bezpečnou vzdálenost na dobrždění za autem před vámi u nás znamená nepsanou pozvánku k předjíždění pro všechny za vámi. A to i pro prckolety, stodvacítky, dodávky, bakelity, traktory a povozy, které vás jen stěží předjedou a s obrovským funěním se vám natlačí na přední nárazník, takže zase brzda. Bezpečná vzdálenost před přední kapotou totiž láká k předjetí, a tím k jejímu zrušení, každého. Dal by se tady přeneseně použít Zénónův paradox o (ne)letícím šípu. Pokud si zachováváte vždy bezpečný rozestup, který vám pokaždé někdo zkrátí a vy tak vždy snížíte rychlost, abyste si jej opět vytvořili, pak se (přes zdánlivý pohyb) vůbec nepohybujete a nikdy se nedostanete z bodu A do bodu B.
Zlozvyk třetí
Ten by se dal nazvat „spáči na semaforech“. Všimli jste si kolik vteřin trvá většině aut na křižovatkách, než se po naskočení zelené vůbec rozjedou? A je úplně jedno jaký typ auta stojí před semaforem. Jestli bavorák nebo embéčko. Někdy mám pocit, že ten chlapík v kšiltovce za volantem embéčka vystartuje na zelenou nejrychleji, aby to všem těm „nabobům“ ve VW ukázal. Kombinace nesmyslně krátkých intervalů zelené, hustého provozu a pomalého rozjíždění na zelenou je v městech jako Ostrava (a v tomto počasí) téměř smrtelná. Rád bych si někdy promluvil s dopravními inženýry, kteří nastavují světla na křižovatkách. Sám znám dvě ukrutné křižovatky, kde odbočovat vlevo je za trest. 5 vteřin na zelenou v kombinaci s českým koloritem rozjíždění á la „falling slowly“ je málo. Odbočovat vlevo? Tři auta a dost! Že by v tom bylo něco politického?
Zanechme kočkování motoristé a pokusme se zeptat, co je těmto zlozvykům společné? Já tvrdím, že je to sobectví v kombinaci s instinktem závodního chrta. Co je za námi, to nás nezajímá a to co je před námi, to nás zajímá jen v té souvislosti, jaké si tam urveme místo. Jenomže vážení, chrti po kariéře často končí bídně…