Reklama
 
Blog | Jan Becher

Knihovna, Kaplický a vzkaz budoucím generacím

Zatímco se v Praze někteří politici snaží uštědřit renomovanému architektovi Kaplickému urážlivý políček a naší zemi pak mezinárodní ostudu, v jednom malém českém městě se nenápadně připravuje jiný jeho skvělý projekt. Pro malou městskou galerii navrhnul unikátní budovu, a tak zatímco v Praze bude knihovna stále ve starých nevyhovujících budovách, v malém městě osvícený galerista prosadí unikátní věc. Doufejme.

Nebudu jmenovat, protože si nejsem jistý, zda by taková nechutná mediální kampaň, jaká se rozpoutala okolo projektu nové Národní knihovny, se nerozpoutala také okolo tohoto projektu. Mladý galerista znal práci Kaplického už v době, kdy o něm vědělo jen pár zasvěcených odborníků mezi architekty. Vzdělaný kurátor s citem pro futurologické vize oslovil architekta, který je považován za avantgardu i mezi nejprogresivnějšími světovými architekty, a nastala ideální situace. Inteligentní zadavatel oslovil vizionářského architekta a vzniká tak nejen výjimečné dílo, ale také (jak se mi zdá) osobní přátelství. Poznal jsem onoho mladého galeristu vlastně náhodou, ale jeho myšlení, vzdělanost a jemnost mne okouzlily. Proto se tomu ani nedivím.

.

Reklama

To, že zaznívají na adresu Kaplického vítězného návrhu primitivní názory ze strany laické veřejnosti, to se dá pochopit. Pokud laik hodnotí moderní architekturu a navíc na základě jediné fotografie projektu v novinách, nemůže to dopadnout jinak. Proto tu máme odborné komise. A komise rozhodla. Kdyby vybírala veřejnost, nikdy by v Paříži nestála Eifelovka, ve Florencii David a Gočár by měl v Čechách utrum. Pokud se však k projektu v médiích vyjadřují negativně politici, kteří jsou většinou stejní laici jako veřejnost, pak je to zarážející. Oni totiž mají v médiích větší prostor, větší vliv a tím i větší zodpovědnost. Malost české politiky tak jen ilustruje nepochopení Kaplického vizí, které přesahují české luhy a háje plné těch krásných pohorských chaloupek. V tomto však musím ocenit porotu i ty veřejné činitele, kteří se za projekt postavili.

.

Zvláštní kapitolou je postoj pana Knížáka, coby ředitele Národní galerie. Ačkoliv nejsem jeho fanda, vždycky se mi zdálo, že jeho myšlení je novátorské a přeje novátorským projektům. Je téměř v náplni člověka v čele této instituce tušit, co je hodnotou v umění už dnes, kdy většina veřejnosti ještě není schopna ji docenit. Jak říká můj přítel malíř: „Jako malíř musíš nejdřív chcípnout v bídě, aby si tě pak někdo vůbec všiml.“  Připadá mi, jako by se Knížákovi návrh nelíbil, ale není dost upřímný a tak raději mluví o nevhodné lokalitě. Pane Knížáku, mějte názor, ale nebuďte srab a řekněte to přímo!

.

Ani ten mladý galerista nemá cestu za svou vizí jednoduchou. Musí bojovat s nepochopením a úzkými obzory radních svého malého města, ale já doufám, že se mezi nimi najde alespoň několik inteligentních lidí, kteří pochopí mimořádnou příležitost, kterou teď mají. Nová městská galerie nejen že nahradí starou a ohyzdnou budovu, ale sama se stane kultovním místem pro všechny milovníky umění a architektury a přiláká do města spousty turistů z celého světa. To, z pohledu radního, který nemusí být ani znalcem architektury, rozhodně není k zahození. Já obrovsky fandím tomuto projektu a klidně i přispěji nějakou částkou na případnou sbírku.

.

Předkové nám v této malé galerii zanechali skvostná umělecká díla své doby. Jejich znormalizovaní potomci nám zanechali odpornou a nevhodnou budovu pro tato díla. My máme příležitost zanechat budoucím generacím dva vzkazy, buď: Byli jsme tady, na umění kašlem a Kaplický je na nás moc. Nebo: Byli jsme tady a odkazujeme vám to nejlepší, co dneska architektura nabízí.

 

A to si vztáhněte i na knihovnu…