Mein Kampf
Pokud jste přišli o ostravské představení Mein Kampf (psal jsem o něm před časem zde), máte čeho litovat. Jan Hájek neodolal vábení sirén z Národního divadla a opustil ostravská jeviště, kde zářil jako jasná hvězda. Doufejme, že v tom pražském reji nezanikne. Také mu přeji, aby po něm pražští radní nechtěli, aby hrál zadarmo. Jenomže tato inscenace stála na něm a Vladimírovi Polákovi, takže další představení v ostravském Divadle Jiřího Myrona už nejspíš nebude.
Těšínské nebe/Cieszynskie niebo
Nechcete-li pozdě honit bycha, najděte si čas na představení Těšínského divadla s názvem Těšínské nebe/Cieszynskie niebo. Hraje se už čtyři léta, proslýchá se, že doyen těšínské scény, a nejlepší představitel této inscenace, Michal Čepek je nemocný. Takže kdo ví jak dlouho se ještě bude hrát… Těšínské nebe je jednou z mnoha vynikajících inscenací Radovana Lipuse, který z nás ostravanů také udělal sirotky, a zmizel v prachu Prašné brány. Jak sám prohlásil: vše, co jsem chtěl říct, už tady bylo řečeno…
TN je kondenzovanou historií středoevropského prostoru. Osudy města nad jednou řekou, která má dva názvy, jsou podány laskavě a s humorem, tak jak to může podat jen ten, kdo v kraji Těšína a Beskyd žije a propadl jeho kouzlu. Můžete sledovat historii starobylého Těšína se všemi jejími neveselými zákrutami a přitom se budete smát a budete rozumět. Je úplně jedno, že herci mluví „šlonzacki“, polsky, německy, rusky, česky a v jidiš.
Přátelství, lásky, život a utrpení je nám všem společné a proto těšínským rozumíme. Smějeme se s nimi, pláčeme s nimi.
Hra je protkána písněmi Jarka Nohavicy. Když je uslyšíte zpívat v různých řečech, zjistíte, jak jsou zatraceně dobré a lidské a po dobu představení zapomenete na všechny aféry, StB a podpisy. Ty písně se dotýkají něčeho důležitého, co je společné nám všem. Jsou výborně zakomponovány do představení a jejich jevištní inscenace je originální. Nohavicovy písně a představení se vzájemně doplňují a tvoří vyvážený a skvělý celek.
Málokdy jsem zažil v divadle aplaus po každé druhé scéně a po každé písni. Z herců je třeba vyzvednout Michala Čepka, který ukazuje také hudební a pohybové nadání. Nejoriginálnějším prvkem hry jsou kostýmy. V určitých chvílích nosí herci na hlavách modely významných památek města a hra je tak zároveň úsměvně didaktická. Nejvýraznějším symbolem Těšína je tramvaj, která kdysi spojovala oba břehy Olše/Olzy a kterou odnesly vichry dvacátého století. Dodnes městem nejezdí…
Šamhorodský proces – soud nad Bohem
Nepojedete-li až do Těšína, zajeďte alespoň do Brna, kde v divadle U stolu nedávno uvedli inscenaci Elieho Wiesela Šamhorodský proces s podtitulem Soud nad Bohem. Wiesela zná většina z nás spíše jako politického aktivistu a spisovatele, který přežil holokaust, ale jak ukazuje tato hra, je i vynikajícím dramatikem.
Příběh se odehrává v hostinci židovského štetlu v Šamhorodu těsně po pogromu. Hostinský, jeho dcera a křesťanská služebná jsou posledními obyvateli, kteří přežili nedávný masakr. Je purim, jeden z nejvýznamnějších židovských svátků v roce a do hospody zavítají purimoví herci, aby zahráli na přání. Je večer, kdy se může říkat cokoliv a hostinský Beriš chce s herci sehrát soud nad Bohem. Obvinění? Lhostejnost k lidskému utrpení. Beriš je žalobcem, herci jsou soudci a obviněný je souzen samozřejmě v nepřítomnosti. Chce se někdo ujmout obhajoby Boha? Copak se na světě nenajde ani jeden? Nakonec se jeden našel, tajemný cizinec, který nechce prozradit svou totožnost. Závěrečné odhalení je vskutku překvapivé. V roli zlomeného Beriše exceluje Ladislav Kolář, kterému jeho bolestný hněv prostě věříte.
Jedinou vadou na kráse tohoto představení je špatná klimatizace divadla…
Petrolejové lampy
Nechce se vám až do Brna? Hradec Králové je možná blíž. Tam byste neměli minout Petrolejové lampy Jaroslava Havlíčka v nastudování Klicperova divadla pod režií Ivana Rajmonta. Nehynoucí slávu získala díky filmovému zpracování Iva Janžurová v roli Štěpky, ale kdo skutečně zná románovou předlohu, dá mi za pravdu, že Pavla Tomicová odpovídá literární postavě absolutně. Ta role byla napsána pro ni a zasloužila by si za ni nějakou cenu. Její herecký projev, hlas a vitalita jsou přesným vyjádřením Štěpčina nešťastného osudu. V roli syfilitika Maliny jí sekunduje Filip Richtermoc, ale ten to má při srovnání s filmovou postavou ztvárněnou Petrem Čepkem mnohem horší. Jeho role mu už neumožňuje výrazně jinou interpretaci a místy se mi zdálo, že se učil u Herzova filmu. To však není vůbec špatně, naopak! Rajmont neexperimentuje, scéna a výprava jsou přesně takové, jaké mají být. Zážitek z výborně nastudované hry vám tak může pokazit jen školní zájezd…
To by pro dnešek mohlo stačit. Zaručuji vám, že tyto inscenace jsou skutečným zážitkem a nebudete litovat. Jestli někdo z vás už viděl nastudování Klubu rváčů od Palanhuka v Ústí nad Labem, dejte vědět.
Divadlo žije a doufám, že přežije i všechny omezené „Rychtáře“.