Kapituloval jsem. Vím, že to má prostě zakódováno v sobě. Nevydělat na něčem, nepřelstít druhého, neušetřit díky své mazanosti. Má v tu chvíli ve tváři radostný výraz jako malý kluk, když udělá skvělou výměnu angličáků.
Bože, jak já mám někdy chuť dodržovat pravidla! Všemu a všem navzdory mám chuť do písmene dodržet pravidla. Radost z vypočítavosti je těkavá. Z poctivosti a slušnosti však člověk získává takový vnitřní klid. Je v tom nějaká krása, která se pak často promítne i do tváře takového člověka. Toužím po takové kráse, ale nejsem toho schopen. Někdy prostě příliš spěchám. Vím, že na semaforu nade mnou naskakuje červená, když ho míjím, ale já to tu znám. Někdy je nezasloužená výhoda tak lákavá. Paní u pokladny se přepočítala. Na dlani mám o dvě stovky víc. Hlavou mi prokmitne myšlenka: nech si je! Skvěle! Její chyba! Peníze však vracím. Leckdy to není jednoduché, zvlášť když ta paní u pokladny byla tak neochotná…
Kde je hranice mezi pouhou neslušností a skutečným zločinem? Snad jen v důsledcích. Žijeme v prapodivném světě. Demokratické tázání se po smyslu a zpochybňování hodnot, které si tím stále znovu a znovu popperovsky ověřujeme, si většina z nás vykládá jako signál ke zpochybňování všech hodnot a pravidel. Vše co nás omezuje v našem JÁ je povoleno: porušit, přelstít, obejít, prolomit, cracknout, hacknout… Člověk není ostrovem sám pro sebe, já tomu věřím.
Zavádíme si pravidla, která nás mají chránit před našimi selháními. Zavádíme si pravidla, která nás mají chránit před sebou samými. Přesto je stále zpochybňujeme svým nedodržováním. Jako by v tom mělo být něco slabošského, dodržovat pravidla. Největší frajer je ten, kdo daná pravidla nejvíce nebo nejdéle porušuje. Nebo je to prostě výhodné… Nenašel by se však nikdo, kdo by tvrdil, že například silniční pravidla jsou zbytečná.
Nedávno jsem se díval na fotbal. Byl to krásný zápas. Při jeho sledování jsem si uvědomil, jak je ta hra úžasně vymyšlená. Na každé straně jedenáct hráčů dělá všechno proto, aby vyhrálo. Jenomže jsou na vymezeném hřišti a dodržují pravidla. Někdy emoce a touha po vítězství převáží a hráč se dopustí faulu. Je potrestán a verdikt musí přijmout. Je ta hra snad kvůli pravidlům a rozhodčím méně přitažlivá? Ať už nadáváme na rozhodčí jakkoliv, jak by asi fotbal vypadal bez pravidel, kdyby na hřišti vládly jen bezbřehé emoce a touha po vítězství?
…
Tak jsem ušetřil za parkování 40,-Kč. Dobrý pocit z toho se ale nedostavil.
Bože, jak já mám někdy chuť dodržovat pravidla..!