Reklama
 
Blog | Jan Becher

Police plné války

Zařekl jsem se, že už nebudu číst žádné knihy o Třetí říši, Hitlerovi a druhé světové válce. Znechucen se dívám na regál plný knih s touto tematikou a je mi jasné, že stejně jako loni i letos na vánoční trh vychrlí čeští nakladatelé další desítky titulů právě s touto tematikou. Jako knihkupec jsem samozřejmě rád, ale jako člověk nad tím jen kroutím hlavou. Jak to, že takové knihy mají stále své čtenáře?

Důvody jsou různé. Třeba když přijde mladý chlap s hlavou jako koleno, v maskáčích a typické bundě a ptá se po knize např. SS Leibstandarte Adolf Hitler, polknu hořkou slinu, vzpomenu si na slova starýho Kohna, že obchod je obchod, a podám zákazníkovi knihu, ve které převažují obrázky. Musím však podotknout, že v takových knihách často převažuje podivně neutrální (až obdivný!) tón vůči organizacím odsouzeným mezinárodním tribunálem, který bych si těsně po válce neuměl představit.

 

Jenomže na tuhle literaturu chodí většinou slušní lidé, převažují chlapi a chci-li být spravedlivý, musím napsat, že i já jsem měl období, kdy jsem hltal desítky podobných válečných knih. Každý kdo se zaobírá dějinami a českými zvláště, musí se věnovat podstatné kapitole nadepsané WW2. Každá nová generace se musí vyrovnat s Velkou válkou a Šoa.

 

Jedním z důvodů, proč tolik lidí hltá válečnou literaturu je určitě i to, že ta doba dává jednoznačnou odpověď na to, kdo byl agresor a kdo oběť. Na čí straně bylo dobro a kde zlo. To se v našich novějších dějinách špatně rozlišuje, když ani historici ani politici a vlastně ani celá naše společnost se s ní zatím nedokázala jednoznačně vypořádat. Mnozí možná hledají odpověď na otázky, jak by se zachovali v tak mezních situacích, jako je válka. 

Reklama

 

Pak jsou tu ještě politici, pro které je Hitlerův návod k použití mas stále lákavým čtením, i když by to sami nikdy veřejně nepřiznali. Občas prolétne politickou scénou nějaký ten výrok z Hitlera, který je na samé hraně politické korektnosti (ne-li až daleko za hranicemi). Je to jako poluce. Pokud o tom někdo sní, samo to vylítne. Vypovídá to však nejvíce o samotném mluvčím a jeho tajné inspiraci a na tyto signály bychom měli být obzvlášť citliví.

 

Hlavně jsou tu však nakladatelé, kteří mají z čeho čerpat a co vydávat, a tak budeme dále zaplavováni množstvím  knih s touto tematikou. Platí tu však více než jinde, že je třeba pečlivě vybírat a oddělovat zrna od plev. A my, kteří je prodáváme, se pokusíme alespoň doporučovat to kvalitní. Třeba Kershawa, Gilberta, Bulloka, Shirera,…