Navštívil jsem to město pětkrát v průběhu posledních patnácti let. I tady se projevují změny, které obalují většinu českých a moravských měst do barev. Mnohé fasády domů jsou opraveny, kostel a piaristická kolej taky září novou omítkou. Nedávno město vykoupilo rodný dům svého nejslavnějšího občana Sigismunda Šloma Freuda a zřídilo v něm muzeum. Na domě v němž Freud bydlel první tři roky svého života, sice není příliš co ukazovat, ale byl jsem překvapen výbornou a zábavnou audiovizuální expozicí v tomto pamětihodném domě. Před muzeem stojí samozřejmě bronzová pohovka pana doktora, na které se každý může nechat vyfotit. Takhle nějak by mělo každé město využít sebemenších pamětihodností k přilákání turistů a tím ke svému rozvoji. To se 150 let od narození Freuda a 17 let po revoluci v Příboře konečně podařilo.
Naproti muzeu je příjemný pub v hotýlku U Freuda, kde si můžete dát kafe nebo whisky, jenomže to je asi tak všechno, co v Příboře můžete zažít. Většina kouzelných ulic a uliček zůstává zanedbaných. Bývalé obchody jsou zatlučeny deskami, omítky padají ze zdí. Je z toho takový divný pocit. Co bych za to dal, kdyby v Ostravě existovaly takové ztracené uličky a tady… Procházíme se s přáteli po krásném (a pustém) náměstí se sousoším Panny Marie s Jezulátkem. Sv. Roch nám ukazuje lézi nad kolenem a sv. Florián snad nikdy den domeček nedohasí. Těsně vedle stojí krásná litinová kašna s černoškou nesoucí na rameni džbán. Farní kostel Narození Panny Marie trůní na samotném vršku kopce a ikdyž je vzdálen od náměstí dvě uličky, vypadá to, jakoby jeho vysoká věž nakukovala do náměstí. U kaple za kostelem jsem našel mrtvého ptáka. Všude je ticho. Je sobota.
Město působí uzavřeně a nepřátelsky. Jakoby se jeho obyvatelé, žijí-li tu nějací, uzavřeli a opevnili před celým světem na svém kopci, semknuti okolo kostela. Marně uvažuji, čím to je. Nemají přespolní rádi? Spíš na ně nejsou zvyklí. Pro ty co jedou do Ostravy je zastávka necelých 20 km před městem už zbytečná, a ti kteří vyjíždějí z Ostravy zase tak brzy zastavovat nebudou. Musí být těžká pro tohle městečko ta gravitace Ostravy. Uvažuji, jestli se s tím dá něco dělat.
Chtělo by to kavárny, hospůdky, restaurace, kluby a puby. Tak jako na Stodolní. Z Ostravy je to kousek a kdyby existovala nějaká speciální autobusová linka, třeba zadarmo… Lidi se musí nejprve přilákat na zábavu, na to by se nabalily obchody a mohlo by to tady začít žít. Nebo tady přilákat umělce a vytvořit nějakou uměleckou čtvrť. Raritu, za kterou budou jezdit lidi z daleka. Každý domek by byl zároveň malou galerií. Něco takového jsem viděl kousek za Budapeští. K tomu ještě pár dobrých hotýlků… Nejvíc je však zapotřebí nějaká zvláštnost, nějaká atrakce, kterou jinde nemají. Třeba využít tajných podzemních chodeb, kterými je celý vrch města protkán, a který prý spojuje všechny kostely ve městě. V Budapešti jsem jednou náhodou narazil na podzemní bludiště Labyrint pod budínským vrchem. To byl zážitek! Bludiště, ze kterého si musíte najít cestu ven. Nějakou chvíli to trvá a v podzemních chodbách potkáváte jiné lidi, kteří bloudí opačným směrem. Je to trošku strašidelné, ale když objevíte místnost, kde z fontány teče opravdové víno, radost návštěvníků nezná mezí…
Nápady se rojí v hlavě snadno, ale skutečnost bývá komplikovanější, to vím. Vždycky však takové věci záležely na jednom člověku. Na člověku, který měl vizi a za tou si šel. Nejlépe na místě starosty. V muzeu byl vystaven projekt plánovaného moderního centra s kinem, přednáškovými sály a snad i galerií. Pěkný projekt, ale realizován nejspíš nebude ještě pár let. Pro koho taky?
Doufám, že Příbor svou cestu z nevědomí najde. Je to krásné městečko. Trochu tajemné. Trochu duchařské. Jestli přes něj jezdíte na Ostravu nebo Frýdek, určitě se tam někdy zastavte.