Pan ministr Jehlička prohlásil, že veřejnosti je už dávno jasné, že knihovna podle Kaplického na Letné nebude. Veřejnosti je to jasné, ale své ministry tu máme proto, aby za věci veřejné bojovali, ne proto, aby jen glosovali bahenní praktiky svých kolegů. Knihovna na Letné nebude a už ani vrabce na střeše nebaví opakovat, že tady vůbec nejde o architekturu, panorama Hradčan, pravidla soutěže, nebo velikost stavby, ale pouze o lukrativní pozemky, na které má spadeno olympijská parta pana Béma. Vážení spoluobčané, prohráváme s politickou mocí 0:10 na body.
Vždycky jsem si představoval lidskou společnost jako vztahovou síť. Vlastně dvě takové sítě. Jednu oficiální (společenskou, politickou, zákonnou, …), která upravuje vnější vztahy mezi lidmi a soukromou vztahovou síť (rodinnou, milostnou, duchovní,…). Ty dvě pavučiny se mohou vzájemně protínat nebo i zcela překrývat. Vždycky jsem si představoval, že rozdíl mezi totalitní a demokratickou společností je v míře, v jaké se ty dvě sítě překrývají. Možná naivně jsem si představoval, že v demokratické společnosti se ty dvě pavučiny téměř kryjí, že už nebudu muset poslouchat dvě verze každé politické události. Jednu oficiální, která se medializuje a jednu neoficiální, kterou vám každý řekne mimo mikrofon a šeptem. Proč mi to tak moc připomíná minulý režim? Proč stále musím mít na paměti, v jaké síti právě uvažuji a promlouvám, a s kým?
Proto jsme se tu včera hádali o to, zda byla sedmdesátá léta zlatá či nikoliv. Zatímco jedni mluvili o soukromé vztahové síti, druzí o té oficiální. Ta soukromá mohla přeci být úžasná. Rodiny a přátelé měli k sobě tehdy opravdu blíže, jenomže to byly pouze ty „ostrůvky pozitivní deviace“ jak trefně poznamenal Roman Vido, které byly nechtěné a nezamýšlené, a které vždy doprovázela dohoda o tom, že „venku“ jsou věci jinak a jinak se o nich hovoří než „doma“. A dnes? Není to o mnoho jiné, jen čas pro rodinnou síť jsme odepsali ve jménu hodnot, které jsme si nechali vnutit systémem.
Kladu si otázku, jak z toho ven? Na jedné straně máme historickou zkušenost o zneužitelnosti lidského nadšení pro Dobro, na druhé straně máme současnou zkušenost, že věci nefungují tak, jak mají a tak jak je chceme, protože se rozšiřuje mezera (dnes již propast?) mezi oběmi sítěmi. Veřejnou a soukromou. Jak ovlivňovat chod věcí a přitom překonat oprávněnou nedůvěru a nechuť k politickým strukturám? Řešením je nevstupovat do nich, ale neustále je oslovovat, ovlivňovat, žádat od nich účty a vysvětlení. Činit tedy přesně to, před čím varuje náš současný prezident, když hovoří o ovlivňování politiky nezávislými organizacemi, které k tomu nemají mandát voličů. Ty, které ten mandát mají, však jednají mimo a často přímo proti vůli svých voličů.
Děkuji, pane prezidente. Oceňuji, že jste odkryl karty. Jen bych chtěl upozornit, že nepřístojně a nemravně ovlivňují chod věcí ty „nevládní“ organizace, které se již dávno propojily s politickými strukturami a jsou korumpované systémem dotací a lobbingu.
I my si dnes můžeme (a také to činíme) žít svůj spokojený soukromý život a distancovat se od toho veřejného (politického), ale to přeci dělali i naši rodiče ve zlatých sedmdesátých. Proto jsou dnes tak rozpačití a ukřivdění, když mají mluvit o minulém režimu. Protože oni tehdy přeci kašlali na oficiální síť. Většina žila tak, aby nikomu neubližovala a mimo politickou síť. Jenomže už od dob Osvětimi máme právo a povinnost ptát se nejen „proč jsi to učinil?“ ale také „proč jsi to neučinil?“. Proč jsi tak přemýšlel? A proč jsi tak nepřemýšlel?
Jednou se mě má dcera může zeptat: jak sis mohl žít tak spokojeně a mlčet, když se okolo tebe děly takové věci? Jak jsi mohl být šťastný, když jsi věděl, že za tvé pohodlí umírají jinde na světě lidé, mizí lesy a hynou zvířata?
Budu asi rozpačitý a budu se cítit trošku dotčeně. Vždyť jsem nikdy nikomu nechtěl ublížit. Jak jí vysvětlím, že s olympiádou v Číně, s nepostavenou knihovnou, s podvodnickým ministrem, s předraženými dálnicemi, s okupací Iráku, … jsem nesouhlasil? Že jsem to tak nechtěl, že za to nemůžu? Že to byla krásná doba?
________________________________________________________
*Text, který jsem měl pod svou fotografií zněl: Žijeme v nejlepší možné době, ikdyž si to neuvědomujeme, ale historici to jednou řeknou za nás.